V určitých chvílích mám chuť třísknout hlavou o zeď...

10. září 2010 v 20:35 | Sarah/ Šaras |  Můj deník
Achjo :(
Zejtra mám jet do tý Pr.. Prahy. Já ani nevím, jestli se mi tam chce. Jedu tam za dvěma klukama, Jirkou a Filipem. Oboum jim je 18. (Nic si nemyslete! Jsou to vedoucí z tábora.. :D) Ještě tam jedu se svejma dvěma spolužačkama. Nikou a Simčou. Bylo by to suprový, ale...
Těch ale je víc.
Zaprvý jsem právě zjistila, že se jedn z mých nejlepších kámošů dostal až na dno... Tam, kde čeká žiletka, nůž nebo jinej ostrej předmět. Cejtim se za to zodpovědná, protože tohle určitě chytil z mejch vlastních jizev. Říkala jsem si, jestli bych radši neměla zůstat v TU a pořešit to s ním. 
Zadruhý. Mám nepříjemnej pocit, že se Filipovi líbím. Ne že by mi to nelichotilo, ale nelíbí se mi to. Protože já Filipa beru jako dobrýho kámoše (a zadruhý se mi vůbec nelíbí... Možná, že se mi líbí, když jsem přiopilá, ale fesťák sem zatahovat nebudu...)
Zatřetí... Mám náladu nahouby. Už to je skoro tejden. I když jsem šťastná. tak v sobě cejtim bodat jeden střep bolesti... Je to příšerný, protože žádná radost není opravdu radost, protože na tu věc furt musíte myslet. Na historii chatu u ICQ, na fotky, na ty pocity... A najednou jste si děsně nejistý, nevíte, co si o tom máte myslet, nevíte, jestli jste náhodou neudělali osudovou chybu, když jste osobě na druhý straně svěřili pocit, kterej k ní cejtíte. Přesně na to poslední souvětí já myslím. Pořád dokola... A u toho si říkám, jestli jim to tam náhodou celý nezkazím...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jared Jared | Web | 13. září 2010 v 16:12 | Reagovat

Hm... Kojot... Když to J vyměníme... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama