Zjistila jsem... Cosi

9. září 2010 v 19:30 | Sarah/ Šaras |  Moje kecy
Čaw lidi a jiný bytosti.
Dneska jsem si opět prohledávala druhej šuplík zprava v mým psacím stole. Vlastně ani nevím, proč. Prohrabávala jsem se starejma bločkama, do kterejch jsem si jako malá kreslila a psala. Tohle dělám často. Uklidňuje mě pohled na ty moje nepovedený postavičky navlečený do načančanejch obleků. Jako malý mi byla úplně buřt (no tak úplně ne) anatomie lidskýho těla, takže ty holky maj třebas úplně divně zkřížený nohy nebo nos mezi očima. Pak jsem narazila na růžovej blok, bylo na něm napsáno Fyzika- Adam Emichel Aha.. Sešit mýho bráchy. Do těch jsem si jako malá kreslila. Pár stránek byly nějaký škrábaniny o motorech a potom nějaký moje čmáranice. Kočka, pes, zase ty divný holky, nějakej dům a potom... A4 popsaná takovým tim prvňáčkovskym písmem. Velký písmena na dva řádky a malý na jeden. Docela se to dalo přečíst, ale to nebylo to, co mě na tom děsně vyděsilo. Nikdy jsem nepsala dopisy. Vždycky jsem je diktovala mámě a ta je poslala za mě, já se akorát podepsala. A ještě víc mě vyděsilo, co v tom bylo napsaný:
" 1. října
Milá Alenko: Děkuji za dopis. A jsem nemocná. Předevčírem jsem si rozďoubala ouška. A boleli mně. A promiň že jsem ti neodepsala dřív. A u moře jsem se mněla dobře ze začátku tam byli velké vlny. A já z kamarády jsme do nich lezli. A taky ti posílám fotku moře. Šárka."
(Na ty rozďoubaný uši už si nějak nepamatuju, už nevím, co to vlastně bylo, ale fakt to nebylo z toho, že bych se v těch uších nějak vrtala... Nevím, co tak může dítě 1. - 2. třídy dělat se svejma ušima...A radši to ani vědět nechci.)
Je to divný. Nevzpomínám si na žádnou Alenku. Asi hodinu jsem ležela v posteli, čuměla ven z okna na mraky a vycucala tunu cumlavejch bonbonů s citrónovo- mátovou příchutí. Předstvocala jsem si, jak jsem si jako malá říkala, že se na mraky určitě dá vylízt a odatmtaď se koukat na celej svět. Jak jsem si představovala, že po těch mrakách skáču nebo na nich lyžuju... A pak jsem se rozhodla jít na půdu a kouknout se, jestli tam nejsou ještě nějaký tyhle dopisy. Nebyly. Ale za to jsem tam našla takovýho plyšovýho vlka. Jako malá jsem ho měla ráda. Vzala jsem si ho a teď se pere v pračce. Bude můj ochránce. Ještě mu musím vymyslet nějaký jméno... Buďto fakt jméno nebo nějaký finský slovo.
nebe1
To je výhled z mýho pokojíčku. Chtěla jsem si ty mraky vyfotit. Západy slunce jsou vždycky povedený fotky ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terry Terry | 11. září 2010 v 19:01 | Reagovat

Zní to divně a málo-pravděpodobně..Ale nebyla to v té době Tvoje imanigární kamarádka..?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama