Říjen 2010

Stříbrná nit 1/2

30. října 2010 v 22:01 | Sarah/ Šaras |  Moje nepovedená tvorba
Jedna z mála povídek, který jsem dopsala do konce. Je to přepis z mýho sešitu s blbostma. Pokud chcete podstoupit riziko šoku, vyletění z kůže, znechucení či zkreslených představ o astrální sféře
(nebyl jsem si jistá, jak v ní vypadaj lidi a duchové...), směle klikněte na cč!

Gloomy sunday- Sarah Mc Lachlan

29. října 2010 v 15:07 | Sarah/ Šaras |  Texty

Halloweenový design!

28. října 2010 v 21:12 | Sarah/ Šaras |  Blog
Čaw tykve!
Halloween, svátek všech mrtvejch a těch, co se mrtvejma stanou se nám blíží!
Takže jsem nemohla neudělat dess... Je jen takovej narychlo, obrázek staženej z devu... Nechtělo se mi to dělat, jsem totiž nemocná a měla bych ležet. (To, že jsme včera s kámošema u nás ve sklepě měli takovou menší pitku je vedlejší) A navíc musím dělat pozvánky... Tenhle rok se bude Halloween slavit u mě... Už se hrozně těšim =) Budem mít dýni, rum a víno, lístečky a stezku odvahy... Co víc si přát? :D Mno, udělám ještě malý úpravy, pak se vrhnu na ty pozvánky a pak sem možná ještě něco přidám...
Č.US!

Pedobear

26. října 2010 v 20:32 | Sarah/ Šaras |  Obrázky
Ahoj...
Mám dneska skvělou náladu :)
Jsem nemocná, takže jsem si prodloužila prázky :D
A celý dopoledne jsem koukala na jednu skupinu na fejsu ("Au moje koule!") a na obrázky s tím pedofilním méďou- Pedobearem... Já si prostě nemůžu pomoct... Oni jsou taaaak rozkošný ^^ :D
Znáte ho taky? Že je prostě ůžasnej? :D Jeden z těch obrázků bude na novým dessu :)

Gloomy sunday

24. října 2010 v 9:43 | Sarah/ Šaras |  Můj deník
Víte že mě štvete?
Nikdo sem nechodí :(
A já bych si přitom přála komentáře a SBčka a nový lidi a pochvaly...
A udělám novej design... Ale nevim, co na něm bude... Zatím mám pár tipů (Diskokoule, Marilyn Manson, nějakej depkařskej obrázek, fantasy, bicí...) ale ještě si nejsem jistá ani barvama. Ale myslím, že by dobře vypadala třeba bílá a oranžová nebo zkusit nějaký pastelový barvy... Možná modrou s fialovou... No, ještě uvidim...( Na toho Mansona pochopitelně černo-červená nebo červeno-černá)
Brácha dneska odjíždí za prací do Kopřivnice. (Od TU do Kopru je to asi 400 kiláků...) Já vím, že bych měla bejt šťastná, ale nejsem... Včera jsem brečela jako malý dítě... A pořád dokola poslouchala Boulevard of broken dreams od GD... To je naše písnička... Bude se mi po něm stejskat. Před půl hodinou tady ještě byl, ale teď... Už je pryč... A já se bojím, že se něco stane, dopravní nehoda, nějaká blbá náhoda... Je to příšerný...  Gloomy sunday znamená ponurá neděle... No řekněte, nevystihuje to to? Je to písnička... Četla jsem oní... Hodně lidí, který si ji poslechli pak měli deprese... Já už se k tomu poslechu odhodlávám asi půl roku. (Vždycky jsem na to zapomněla když jsem byla na youtube..)
Naši nejsou doma. Takže se půjdu teď vykoupat a pak udělat nějaký věci do školy+ se postarat o psy... Pak budu zase tady a přidám nějaký články+ udělám dess...

20 věcí, na který nikdy nezapomenu

18. října 2010 v 21:13 | Sarah/ Šaras |  Moje kecy
Co dodat?Ty události jsou trochu napřeskáčku :D


Xindl X- Moje malá milá

17. října 2010 v 20:26 | Sarah/ Šaras |  Texty
Se mi líbí....

Všechno je jednou poprvé, ale tenhle víkend toho bylo opravdu moc

17. října 2010 v 20:19 | Sarah/ Šaras |  Můj deník
Dlouho jsem tady nebyla, protože jsem se soustředila na školu, abych mohla tenhle víkend na hory na chatu. Za tenhle tejden se toho hrozně změnilo. Můj pokoj, půlka mýho psa, moji kamarádi, moje vztahová samota, můj spánek a moje myšlení, moje zuby, můj postoj k hudbě, to, že neumřu jako stará panna (Můj a Tesininej výraz pro to, když je někdo panna v 15- bereme to ale trochu jinak než si asi myslíte, ale nechce se mi to vysvětlovat...) a tak podobně. Myslím, že tenhle článek bude na dlouho, takže pokud jste si jistý, že přežijete moje nesmyslný kecání o vybírání jména pro psa a o bolesti zubů či kvalitě přednesu před tabulí, směle klikněte na CČ.

Mám půlku psaaa!

9. října 2010 v 22:27 | Sarah/ Šaras |  Můj deník
Dneska u nás byla moje sister. Byla se podívat na štěňátka. Zamilovala si Meri stejně jako já. A tak ze srandy plácla, že si jí vezmem na půlku a budem s ní hcodit na procházky atd. A mamka se mě večer ptala, jestli to myslíme vážně. Samozřejmě, že jsme to vážně myslely. A ona mi na to prostě řekla "Já jsem přesně věděla, že nakonec budem mít dva psy..."
A tak mám oficiálně půlku Merinky :)))

Já...to NECHCI!

8. října 2010 v 13:48 | Sarah/ Šaras |  Můj deník
Myslím, že už jsem sem psala, že tenhle pátek mi maj konečně začít rovnat mojí křivou pusu. A jestli jsem to nepsala, tak to píšu teď.
Všichni mě strašili, že to nasazování je bolelo a že potom to bolelo taky a že mohli jíst jen přesnídávky. Mě to nasazování nebolelo. Protože už jsem to jednou zažila, myslím, že to bylo v 6. třídě. [Znáte takový ty "americký" rovnátka, co jsou přez celou hlavu, ne? Tak něco takovýho jsem měla :D Musela jsem s tím chodit (naštěstí) jen spát. A neměla jsem to úplně přez celou hlavu, ale jen mi vedly dráty z pusy za krk, kde byla taková guma... Účelem týhle koňský uzdy (tak jsem to nazvala, když jsem to hned první noc sundala a znechuceně hodila do kouta) bylo mi posunout šestky dozadu, aby se pak rovnaly ty ostatní zuby líp.] Takže to, co trochu zabolelo už jsem znala. Ale tenkrát ještě neměli to lepidlo, kterým mi nalepili kroužky na poslední zuby a zámečky na všechny ostatní. To lepidlo děsně smrdělo a ještě hůř chutnalo. Myslela jsem, že tam na ty všechny doktory a sestřičky asi vrhnu. Brrrr. Asi půl hodiny se mi vrtali v puse, něco tam přesvakávali, navlíkali, lepili tím hnusným lepidlem a já jsem za tu půlhodinu ani jednou nepolkla (dost hnusná představa, což?) Když mi oznámili, že je to hotový, skoro jsem ani nepoděkovala a vylítla jsem z ordinace jak namydlenej blesk a bylo mi děsně trapně. Možná že je to někomu divný, ale já jsem si prostě připadala děsně trapně, když se mi tam vrtali v tý puse a pořád mě okřikovali, že tu pusu zase zavírám (není mým zvykem mít otevřenou pusu, když nemluvím...)
No nic, jdu hledat nějakej aulin nebo ibalgin, protože to začíná tahat.

King Čong- in v naší třídě! :D

7. října 2010 v 15:17 | Sarah/ Šaras |  Můj deník
Pěkná nálada :)
Za prvý- konečně vylezlo slunce a já můžu jít fotit. Podzim je úžasnej!
Za druhý- ve škole jsem dostala jedničku za aktivitu na basketu :D
Za třetí- Naší "paní Anooo?" jsme dali na židli rozmočenou žlutou křídu a ona si na ní sedlaaa! XD
A v naší třídě zavládla diktatura jako v Severní Koree! :D Díky naší paní učitelce na občanku (kterou mám opravdu moooc ráda! - nemyslím to ironicky...) Vyhrožuje nám, že jestli se budeme zase tak špatně chovat, vyvěsí svůj plakát po celý naší třídě a my se k ní budeme muset modlit :D
To je všechno- padám, protože je krásně, takže jdu do toho lesa atd...
Čááágo

Tssss!

6. října 2010 v 18:32 | Sarah/ Šaras |  Moje kecy
Nemohla jsem vymyslet lepší název článku. Ale omlouvat se nebudu. O mojí omluvu stejně nikdo nestojí. Dnešní svět je děsně aktivní. Nebo jsem možná já líná. Každopádně je něco špatně. Zejtra mám bejt už v sedum ve škole, abych šla na opravku chemie. Nepůjdu tam. Nechce se mi tak brzo vstávat a ještě ke všemu to neumím. Nějaký hydrogen soli. Škola je příšerná věc, ale i tak... To tam mám ráda. Protože je to tam vlastně super. Když vypustíte všechny ty písemky a nepříjemný učitele. Je tam jídlo, je tam kafe, je tam topení a jsou tam okna, ze kterejch se daj pouštět papírový letadla. A jsou tam učitelé, kterejm se občas povede hláška a který jsou ochotný se s  váma bavit o alkoholu. A jsou tam lidi. Většinou ty nejlepší, který se s váma při hodině smějou. Ale stejně se mi tam zejtra nechce. Ještě ani nemám přichystaný učení. Aaach jo. *líně zívne a zavrtí se na židli* Všechno je moc práce na malou Šaras...

Bolest

4. října 2010 v 14:44 | Sarah/ Šaras |  Můj deník
Zdarec
Nesnáším střídání mojí nálady... Ráno ještě happy, druhou hodinu už beznadějně v řiti. V pondělí začínáme půlenou češtinou, to bejvá ok, protože máme sloh. Druhou hodinu je tělák. Víte jak já nesnáším tělák? Asi to bude tím, že kvůli němu mám o jednu dvojku na vysvědčení navíc. A ze všeho nejvíc na těláku nesnáším běhání a basket! BASKET! To je příšerná hra. Všichni se v jednom velkým chuchvalci honěj za míčem a já, malinká bezbranná a netušící, do kterýho koše mám střílet a kterej bránit, se musím bát, aby mě někdo nezašláp. Ze začátku jsem to ale zkoušela, lítala za tou oranžovou potvorou, ale když mě odraženej míč od koše trefil do obličeje, vzdala jsem to. Znáte takovou tu chuť slz, když vás někdo praští do nosu? Většinou brečíte, i když vás to nebolí. Ale já jsem měla bolavej nos, rozmazaný oční linky a uhnaná jsem byla jak já nevím co. Vzdorovitě jsem se postavila pod koš našich soupeřek a čekala, až mi někdo nahraje a já budu moct dát koš. Ale i kdybych nad sebe pověsila neonovou tabuli "útočník zde!" nikdo by mi nenahrál. Oni se radši s tím balónem ženou přez celý hřiště, tam jim ho někdo sebere a dá nám koš. Prostě blondýny... Na konci hodiny jsem se s kamenným výrazem a tak divně nahrbená vypotácela z tělocvičny a v šatně se svezla na lavičku. Nádech..křupk..výdech..křup křup... Zhruba něco takovýhleho doprovázelo každý mý nadechnutí a vydechnutí. Akorát že to nikdo neslyšel, jen já cítila. V hrudníku... To se mi od prázek děje normálně, ale jen tak občas... "PITOMEJ TĚLÁK!" Chtělo se mi křičet. Ale mlčela jsem, nasraně jsem naházela věci na tělocvik do igelitky a práskla za sebou dveřma od tělocvičny. Já tenhle předmět fakt nenávidim! Víc než cokoliv! Víc než chemii, matiku..!
Po tomhle jsme měli zemák a další bezvýznamný kydy o německejch slovíčkách... Aha, takže to nebyl zemák, ale němčina... Němčina s "Paní Anooo?" Ona ta ženská opakuje pořád "anooo?" Řekne to cca. 90x za hodinu (Nepřehánim...) Pak byl ten zemák... A ty kydy byly o rotaci země... Potom byl oběd, kterej jsem neměla. A pak? Už jen matika... Dostávali jsme známky z písemek. Já měla 3-/3-, byla jsem happy. Takovýhle známky by mi vyhovovaly a občas nějaká ta dvojka. Pak bych možná dostala na vysvědčení trojku. Po matice byla už konečně poslední hodina- dějepis. Probíráme druhou světovou. Já jsem seděla schoulená na židli, poslouchala křupání mejch, o prázkách naraženejch, žeber a modlila se, ať už to skončí. Ve 13, 55 jsem se dočkala...
Mizim dát štěňatům nažrat... Čuzz

Řetězáky...

3. října 2010 v 20:45 | Sarah/ Šaras |  O všem možným
Děsně mě baví vyplňovat řetězáky :D

1)Čokoláda / Horká čokoláda? Čokoláda
2)Pro holky → skejťák nebo emo kluk?  emo kluk ^^
3)Černá / Růžowá?  černá
4)Horor / komedie? Komedie

Loona- Hijo De La Luna

2. října 2010 v 20:06 | Sarah/ Šaras |  Texty
Chtěla bych vám představit jednu písničku, kterou jste pravděpodobně ještě neslyšeli... Já jí miluju. Je nádherná. Zpívaná Italsky či jakým jazykem.

Myslím, že dobrý už to nebude.

2. října 2010 v 17:45 | Sarah/ Šaras |  Moje kecy
Se mnou už to vážně lepší nebude. Zase ta nálada... Asi jsem opravdu jakejsi psychopat, protože vlastně nemám důvod bejt smutná. Ale já jsem... Už dlouho dloooouho se mi nestalo, že bych jen tak ležela v posteli, vejrala do stropu a brečela. Naposledy asi ve čtvrtý třídě. (V tý době, kdy jsem tohle dělala mě máma chtěla vzít ke cvokaři, ale já jsem jí přemluvila, ať to nedělá... Přece není nic nenormálního, když devítiletá holka jen tak brečí, pro nic za nic...)  Vůbec nevím, co se to se mnou děje. Včera to bylo v pohodě, do předchvílí taky... Ale pak jakoby bylo něco špatně. Jako když je světlo a hraje hudba... Pak se ale zhasne a hudbu taky musíte vypnout... A pak je všechno stejný, ale vlastně úplně jiný... Temnější... Horší. Mám hroznej strach, ale přitom nemám z čeho. Doufám, že se to nějak zlepší.

Když to bylo malé...

1. října 2010 v 21:42 | Sarah/ Šaras |  Moje fotky
Jednou jsem komusi řekla, že až budu mít scanner, tak mu pošlu fotku, ze který má každej nehoráznej výtlem, když jí vidí. Ano, je to fotka mě, když jsem byla malá. Napište mi do komentářů narovinu, jestli máte taky tak příšerně ulítlý fotky jako já, nebo se na všech tváříte aspoň trochu normálně :) :D

Oblíbená básnička

1. října 2010 v 20:47 | Sarah/ Šaras |  Texty
V mizerný náladě mě tohle vždycky zaručeně rozesměje... Pamatuju si na lyžák, když jsme tuhle parodii měli jako večerníček... Naše skupina byla zaručeně nejlepší a nejvtipnější! :D

Vejšlap s Megí 28. 9.

1. října 2010 v 20:41 | Sarah/ Šaras |  Moje nepovedená tvorba
Vrátila jsem se.
Ale nemám nějak moc slavnou náladu na přidávání článků, ale řekla jsem si, že nebudu svině a aspoň něco sem přidám... Nějaký fotky... Byla jsem s Megí poprvý po třech měsících na pořádný procházce (o prázkách se procházela sama a teď má štěňata- ŽÁDNÝ TÝRÁNÍ!) a vyrazila jsem si s ní na asi 3 kiláky vzdálenou Dvoračku a za ní do lesa... Poprvý za určitou dobu jsem se pořádně odreagovala. Do sluchátek soundtrack z filmu Requiem for a dream a snažila jsem se myslet na něco jinýho než na to, na co jsem poslední dobou myslela fakt hodně... Jo, fajn... Dost keců-