Bolest

4. října 2010 v 14:44 | Sarah/ Šaras |  Můj deník
Zdarec
Nesnáším střídání mojí nálady... Ráno ještě happy, druhou hodinu už beznadějně v řiti. V pondělí začínáme půlenou češtinou, to bejvá ok, protože máme sloh. Druhou hodinu je tělák. Víte jak já nesnáším tělák? Asi to bude tím, že kvůli němu mám o jednu dvojku na vysvědčení navíc. A ze všeho nejvíc na těláku nesnáším běhání a basket! BASKET! To je příšerná hra. Všichni se v jednom velkým chuchvalci honěj za míčem a já, malinká bezbranná a netušící, do kterýho koše mám střílet a kterej bránit, se musím bát, aby mě někdo nezašláp. Ze začátku jsem to ale zkoušela, lítala za tou oranžovou potvorou, ale když mě odraženej míč od koše trefil do obličeje, vzdala jsem to. Znáte takovou tu chuť slz, když vás někdo praští do nosu? Většinou brečíte, i když vás to nebolí. Ale já jsem měla bolavej nos, rozmazaný oční linky a uhnaná jsem byla jak já nevím co. Vzdorovitě jsem se postavila pod koš našich soupeřek a čekala, až mi někdo nahraje a já budu moct dát koš. Ale i kdybych nad sebe pověsila neonovou tabuli "útočník zde!" nikdo by mi nenahrál. Oni se radši s tím balónem ženou přez celý hřiště, tam jim ho někdo sebere a dá nám koš. Prostě blondýny... Na konci hodiny jsem se s kamenným výrazem a tak divně nahrbená vypotácela z tělocvičny a v šatně se svezla na lavičku. Nádech..křupk..výdech..křup křup... Zhruba něco takovýhleho doprovázelo každý mý nadechnutí a vydechnutí. Akorát že to nikdo neslyšel, jen já cítila. V hrudníku... To se mi od prázek děje normálně, ale jen tak občas... "PITOMEJ TĚLÁK!" Chtělo se mi křičet. Ale mlčela jsem, nasraně jsem naházela věci na tělocvik do igelitky a práskla za sebou dveřma od tělocvičny. Já tenhle předmět fakt nenávidim! Víc než cokoliv! Víc než chemii, matiku..!
Po tomhle jsme měli zemák a další bezvýznamný kydy o německejch slovíčkách... Aha, takže to nebyl zemák, ale němčina... Němčina s "Paní Anooo?" Ona ta ženská opakuje pořád "anooo?" Řekne to cca. 90x za hodinu (Nepřehánim...) Pak byl ten zemák... A ty kydy byly o rotaci země... Potom byl oběd, kterej jsem neměla. A pak? Už jen matika... Dostávali jsme známky z písemek. Já měla 3-/3-, byla jsem happy. Takovýhle známky by mi vyhovovaly a občas nějaká ta dvojka. Pak bych možná dostala na vysvědčení trojku. Po matice byla už konečně poslední hodina- dějepis. Probíráme druhou světovou. Já jsem seděla schoulená na židli, poslouchala křupání mejch, o prázkách naraženejch, žeber a modlila se, ať už to skončí. Ve 13, 55 jsem se dočkala...
Mizim dát štěňatům nažrat... Čuzz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama