Stříbrná nit 1/2

30. října 2010 v 22:01 | Sarah/ Šaras |  Moje nepovedená tvorba
Jedna z mála povídek, který jsem dopsala do konce. Je to přepis z mýho sešitu s blbostma. Pokud chcete podstoupit riziko šoku, vyletění z kůže, znechucení či zkreslených představ o astrální sféře
(nebyl jsem si jistá, jak v ní vypadaj lidi a duchové...), směle klikněte na cč!


Seděla na své posteli u plyšového medvěda. Lampička byla rozsvícená a na její hlavě byla sluchátka, která nahlas hrála. Zase se bála. Nesnášela to na sobě. Strach ze tmy. Tma… Tolik zla se v ní skrývalo. Ale když lampička svítila, tma ustoupila a Liz se zklidnila. Teď se ale stejně bála. Její bratr byl pryč. Celý tenhle týden. Tohle byla druhá noc, kterou Liz prožila se sluchátky a světlem. Už bylo po desáté, ale jí se pořád spát nechtělo. Sáhla na noční stolek pro notebook a zapla ho. Na PC byla závislá. Seděla u něj každý den a psala si s lidmi, které nikdy neviděla. "Skutečné" kamarády neměla. Jenom souseda, Peteho. Ten jediný se s ní normálně bavil. Ostatní ne. Snad se jí báli.
Když naběhl internet, okamžitě zadal adresu facebooku. Tam poznala všechny své "imaginární" kamarády. Bavilo ji psát statusy. Na zajímavý status se chytne hodně lidí. Takže ihned napsala "Bojim L Pohlídá mě někdo?" Nic originálnějšího jí nenapadlo. Téměř okamžitě se zobrazilo upozornění, že jí nějaký neznámý uživatel okomentoval status. Ale jakmile zmáčkla F5, komentář tam nebyl. Liz nesnášela, když někdo mazal komentáře. Nasupeně zaklapla notebook a trochu ztišila hudbu. Zrovna jí dohrávala písnička od Avril Lavigne. Jmenovala se Girlfriend nebo tak nějak. To byla jediná, kterou od ní Eliza měla alespoň trochu ráda. Mnohem radši poslouchala AC/DC, Slipkont, Lordi, Systém of a down a podobně. Když mezi posledními tóny zaslechla zvuk kapajícího deště, skoro vykřikla radostí. Milovala déšť. Když pršelo, dokázala usnout i bez hudby a světla. Rychle tedy odložila svou MP3, zhasla a téměř okamžitě usnula.
Když šla druhý den do školy, doběhl jí Pete. "Čáááu, Elizo!" Řval jí do ucha. Rozesmála se. "Ahoj Péťo." Zašišlala a schytala malou ránu pěstí do ramene. Měla ho opravdu ráda. Její nejlepší kamarád. "Hele, cos to včera v noci dělala s těma oknama?" Zeptal se, trochu udivený "Takovej rámus, bylo to slyšet až k nám. "Jááá?" Vyvalila Lizzie oči. "O ničem nevím." Pete pokrčil rameny. "Aha. Tak to se mi asi jen zdálo. Učila ses na tu češtinu?"
Když došli ke škole, kde schytali mnoho ne moc povzbuzujících pohledů, radši šli rychle dovnitř a ke svým skříňkám. Liz si odložila bundu a vzala si bačkory. Pak čekala před třídou na Peteho. On se k ní přihnal a, dnes už podruhé, jí zařval do ucha "Sedneš si se mnou prosíííííííííííííííííííííííím?" Liz obrátila oči v sloup na znamení toho, že na něco tak samozřejmého se nemusí ptát. "Jo, ale dáš mi opsat fyziku. Já tototálně nechápu!" Řekla, aby se k ní nedostal moc snadno.
Právě zazvonilo na poslední, osmou hodinu. Osmá hodina, pátek. Lizz i Pete byli značně otrávení a tak je ani nenapadlo dávat pozor na to, jak se německy řekne střecha, obraz nebo třeba křeslo. Pete se na ní otráveně podíval. "Mě ta ženská příjde jak těhotná." Řekl a zazíval. Liz se na něj podívala ještě víc otráveně. "Mě tak příjde už dva roky." Při normální příležitosti by se oba dva rozesmáli na celé kolo, ale osmou hodinu v pátek to nebylo jednoduché. Ještě ke všemu, když venku bylo tak energiiubíjející počasí.
Kdyby zazvonilo o pět minut déle, Liz by nejspíš usnula na lavici.
Odcházeli ze školy, nemluvili spolu. Ale oba dva byli utahaní a znudění. Když se u Liziného domu rozcházeli, řekli si prostě "Tak čau."
Liz už se chtěla převléct a zapadnout do postele, ale všimla si čehosi. Na parapetu byl v okně přivřený řetízek. Byl průhledný a byly na něm černé a stříbrné kamínky. Zavrtěla hlavou, to nebylo ani její, ani bratrovo. Zapnula si řetízek kolem ruky a převlékla se.
Už se blížil večer, pouliční lampy se rozsvěcely, ptáci tichli. Znovu začínalo pršet. Ta skutečnost Liz velmi uklidňovala. Déšť jí zase bude zpívat ukolébavku. Jen co se najedla a osprchovala, zapadla do postele.
Sice bylo teprve osm, ale jí už se chtělo spát. Na chvíli zapnula notebook, komentovala fotky a chvíli si psala se svým kamarádem Lukym. Když jí oznámil, že musí jít se psem, napsala mu "brou, Lukášku =*" a počkala si na odpověď, která přišla tak rychle, jak jen klávesnice dovolovala "Sweet dreams, krásko." Ona okamžitě naťukala "Tobě taky." Načež se jí objevila zpráva "Jestli se mi bude zdát o tobě, tak budou víc než sladký ;-)" Liz se začervenala, protože jí bylo jasné, že v jeho snech by nevystupovala poprvé. A také proto, že věděla, že všechny sny byly o sexu… Ale za své sny přece člověk nemohl, ona sama měla sny velice zvláštní.
Zaklapla notebook a jen co zhasla, hned usnula. Zdálo se jí, že stojí nad hlubokou studnou a nahýbá se dovnitř. Najednou jí dvě ruce strčily a ona padala… Padala nekonečně dlouho, úplně cítila to šimrání v břiše, ale nemohla se probudit, ačkoliv chtěla sebevíc. Najednou dopadne a vzbudí se. Ale něco je tu špatně… Jinak. Najednou si Eliza všimne, že neleží ve své posteli, ale levituje nad ní. Ale není to tak úplně ona. Vypadá jako duch.
A vidí všude. Pod sebe, nad sebe, nemusí k tomu ani otáčet hlavou. Pak si všimne ještě něčeho. Stříbrné niti vycházející z pupku jejího fyzického těla do těla jejího astrálního dvojčete. A potom uvidí věc, kterou skoro přehlédla… Kluka, vypadajícího ještě víc jako duch s bledou kůží, jak zírá na její spící tělo. "Kdo jsi?" chce se zeptat, ale nevyjde z ní ani hláska… Potom jí to sepne. O astrální sféře už jednou četla. Pomyslí si teda znovu svou otázku a teď už sebou kluk trhne a otočí hlavu jejím směrem…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni a dozvíš se, kolik chloupků se nachází v tvém nose!

KLIK!

Komentáře

1 Terry Terry | 20. listopadu 2010 v 11:28 | Reagovat

Stejně v té  Holce vidím Tebe.
A v tom Lukym Sváťu...

Čekám na pokračování ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama