Listopad 2010

Šaras je svině

24. listopadu 2010 v 19:06 | Šaras |  Moje kecy
Čaw tvoři!
Chtěla jsem se sem dostat už včera, ale to byl rodičák, takže jsem na PC radši nechodila. (Nakonec to bylo v pohodě, až na pár výčitek ohledně mého chování při hodinách) Vlastně, teď vůbec nerada chodím na PC, jelikož jsem se pohádala se třemi "kamarádkami" z naší třídy. Samozřejmě, že to, že na mě byly naštvané, je moje zásluha, ale tu hádku rozpoutala jedna z nich. Naštvaly se na mě proto, protože jsem drbna a neudržím jazyk za zuby a pak taky pro jediný blbý lajk na fejsbůku. Hádka začala u statu, kde jsem popisovala MOJÍ a TOMOVU úvahu o kreténech. S mi tam začala psát, že se chovám jak malý harant, že se směju každé blbosti a pod. S tímhle jsem krajně nesouhlasila, protože ona vůbec nechápe, o čem ta úvaha byla a navíc do toho statu neměla co psát, protože to vůbec nebylo o ní. Navíc, S a N spolu o hodině kecaj (přitom to jsou jedničkářky, které se vytahují, jaké jsou andělsky hodné) a když je učitel napomene, smějí se jak nány. Nebo lidi, se kterými se baví, se smějí tomu, že zapraská topení, nebo že si nemůžou vzpomenout, jak se něco řekna anglicky. Ale tohle jsem jim tam nenapsala, začala jsem se obhajovat a přít. Nakonec, když už to fakt nemělo cenu, mi ruply nervy a napsala jsem jim, že moje komentáře byly výmluva a já jen chtěla být slušná a že mi je úplně fuk, co si lidi o mě a o mým chování myslí. Pak se do mě opět pustily, že si protiřečím atd... Už jsem byla v koncích, protože ony jsou tak pitomé, jak jen to bezmezná lidská blbost dovoluje. Napsala jsem jim komentář na rozloučenou (Konec.... Nezradila jsem vás já snad už všechny někdy? Spočítejte si to, kurva! Už tolikrát jsem vás podrazila, zradila, vykecala vaše tajemství! Občas, v těch časech, co jste mě měly rády jsem se jen přetvařovala... Ale už mě to nebaví! Jdě...te se bodnout se svýma obviněníma a názorama! Nebudu se vám omlouvat a nebudu se to pokoušet vysvětlit, protože když se o to pokusím, akorát si to přetvoříte ve svůj prospěch... Končím s hádkama s váma, myslete si, co chcete, šiřte pomluvy, žalujte... Mě je to už jedno! Nehodlám se lepšit...)
a vyrazila jsem do noci za mojí milovanou mužskou polovičkou, která mě hned přivedla na jiné myšlenky. (Kdybych sem napsala jaké, označili byste mě za namravu.)
Jinak- omlouvám se, pokud není článek dost srozumitelný, ale já jsem tak naštvaná, že vidím rudě :-/

Nenávidím cirkusy

20. listopadu 2010 v 18:53 | Šaras |  Moje kecy
^-^ (Nenapadnul mě žádný vhodný pozdrav...)
Rozhodla jsem se, že nebudu psát úplně spisovně jako v minulém článku, protože v porovnání s tím předminulým to vypadá jaksi divně.
Včera jsem se, jako každý večer, byla projít se s vou fenou Megerou. Měla jsem hroznou chuť jít do města, nejspíš proto, že jsem se bála jít sama ve tmě do lesa. Byla jsem udivená, jak málo dospělých a hodně teenagerů se v sedm večer toulá po náměstí. Ne, že by to bylo nějak pozdě, ale prostě mě udivilo, že tolik mladých lidí v Trutnově vůbec existuje. Silně mě to znepokojilo, protože většina z nich byli takoví ti machrující "hopeři" nebo holky v úzkých kalhotách v bundě s kožíškem a vytahujících se, že mají cigaretu v ruce mě nemají zrovna v lásce.  (dodatek- nemám nic proti kožíškům, úzkým kalhotám ani cigaretám, pokud je má člověk, který je mi sympatický.) Který hoper by taky měl rád malou celočernou postavičku, ze které jde jasně najevo poznat, že je emo-rock-metalová kreatura? Raději jsem se na náměstí moc neukazovala a zamířila si to nejkratší cestou pryč. Vzala jsem to kolem školy a přitom si nezůčastněně prohlížela věci kolem sebe. Rozsvícená okna, auta, lampy, které osvětlovaly kapky deště, jenž padaly na mou hlavu, smáčely mi ofinu a rozmazávaly řasenku, kterou jsem si asi pět minut snažně nanášela. Chtěla jsem odbočit doprava a jít směrem domů, ale pak jsem si něčeho všimla. Na parkovišti, které bylo naproti se monumentálně tyčil CIRKUSOVÝ STAN! Znechuceně jsem se zatřásla. Nenávidím totiž cirkusy. Víte proč? Smrdí to tam, je tam hrozně lidí, hluk a klauni s červenými nosy. Nenávidím lidi s červenými nosy- příjdou mi hrozně divní. S pocitem naprostého vyděšení jsem vzala nohy na ramena. Dokázal mě uklidnit až můj milovaný, ke kterému jsem se na chvíli uchýlila, protože naši nebyli doma.

(Když jsem šla dnes kolem toho místa, zklamaně jsem zjistila, že tam ta mučírna pořád ještě stojí. Z povzdálí jsem sledovala, jak odtamtud vycházejí dospělí s malými dětmi, které mají takové ty svítící serepetičky. Pamatuji si, že jsem kdysi také měla takovou svítící věc. Byl to přívěsek na krk a zhruba za deset minut po tom, co jsem si ho koupila, se rozbil. Možná také proto cirkusy nenávidím.)

Matematika a úvaha o kreténech

19. listopadu 2010 v 14:40 | Šaras |  Můj deník
Konečně je pátek! ^^
Každý pátek máme poslední hodinu matematiku. Jak je vám asi jasné, nikdo nedává pozor, protože je přeci pátek poslední hodina a všichni uslintaně pozorují hodiny, jejichž ručičky se velmi pomalým tempem plouží ke druhé hodině. Ani já nejsem výjimkou. Tedy pokud sedím s Tisarou, většinou spíš dávám pozor, abych se vyhýbala náletům papírových koulí a když se na mě náhodou učitelka podívá, dávám pozor na to, abych dělala, že něco dělám (co nejdůvěryhodněji...) JENŽE! Tis dneska nebyla ve škole, takže si vedle mě sedl kluk, kterého považuji za jednoho ze svých nejlepších přátel- Tom. Vedli jsme spolu vskutku zajímavou úvahu.

Tom: "Co že to děláme?"
Já: "To s těma dělníkama... Za kolik hodin to spolu udělaj společně." (Ano, tahle věta zní skutečně dvojsmyslně...)
Tom: "Jeden dělník na druhou... Jeden dělník na druhýho dělníka.." *Zatváří se jako debil-tak se tváří velmi často- a položí si hlavu na můj sešit* "Hele, víš, že když někomu řekneš, že je kretén na druhou, tak je to vlastně pořád jeden kretén? Protože kretén krát kretén je kretén..."
Já: "No, ale vem si, že chlap má spermie- pokud není vykastrovanej nebo nezažil Černobyl- a každá ta spermie je jakoby malej člověk. Takže vy chlapi jste kreténi na entou."
Tom: "No, ale ženská má zase ty vaječníky, takže ona je taky kretén..." (Asi by se mělo říct spíš "vajíčka" ale to jsem v tu chvíli nějak neřešila.)
Já: "To sice jo, ale pořád je menší kretén než chlap."
Potom zazvonilo, všichni se vyvalili ze dveří a naše úvaha ohledně kreténů zůstala nedořešená.

Ověšená zlatými řetízkami

18. listopadu 2010 v 7:33 | Šaras |  Moje kecy
(Jo, já vím, že název článku je špatně napsanej)
Dneska píšem "čtvrtletní práci neboli kompozici" z češtiny. Ani si neumíte představit, jak se těším. Hodlám z toho mít za jedna, protože tam bude akorát pravopis (y/i, mě/mně/ s/z, interpunkce<-snad jsem to napsala dobře... Já tomu vždycky říkám interrupce nebo prostě čárky a háčky a otazníky, vykřičníky, tečky atd..) A pak lexikografie a lexikologie, takže slovní zásoba a významy slov, což mi jde, protože prostě miluju hraní si se slovy a všechny ty frazémy, okřídlený slova, sousloví a pranostiky. Někdy se v tom opravdu vyžívám.
Jo a abych naplnila nadpis článku > Mám na krku dva zlatý řetízky od mých babiček z tátovy a z máminy strany (Od kterých jiných taky, že? =D) Ten od máminy mámy jsem dostala už v 5. třídě a měla jsem ho na krku při příjimačkách. Jelikož se mi na gympl chtělo jen  z důvodu, že tam šla má tehdejší "nej-ka" Simča, na příjimačkách jsem si moc záležet nedala. Ale nakonec jsem se tam dostala, sice 58. ale dostala. (Jen doufám, že v hodnocení tý dnešní čtvrtletky nebudu taky předposlední -_-") A ten druhej řetízek jsem získala o prázdninách 2010. Od mojí "druhý" babičky.

Snad mi moje talismany pomůžou.

Novej design

16. listopadu 2010 v 20:45 | Šaras |  Blog
Rozhodla jsem se, že (opět) udělám novej dess. Je jen takovej jednoduchej, ale už to potřebovalo změnu. Do velkejch grafickejch věcí se zatim moc nepouštim, protože je za prvý nedodělám a za druhý nemám photoshop, takže by to bylo stejně nic moc. Fotka stažená z netu a nápis jsem pracně hledala na deviantartu. Mno, snad se vám líbí.
(Je to obrázek jedný kapely, kterou poslouchal v dávnejch dobách brácha. Nijak jim nefandim, ale nějaký songy jsou pěkný a povedený. Prostě ani nevím proč tu mám jejich obrázek, ale najednou se mi ho sem hrozně chtělo dát...)


What the hell?!

16. listopadu 2010 v 19:01 | Šaras |  Můj deník
Dneska ráno jsme měli dvě hodiny výtvarky. Hrozně mě nebaví, jak jsme rozdělený. Jsme na 15 a 15, ale rozdělení není podle abecedy, ale na kluky a holky :( Výjimečně mě vůbec nebavilo se v tý hlíně patlat. Asi to bude tim, že jsme MUSELI nutně dělat nějaký blbý kachlíky s motivem vodičky nebo vlnek... Pěkná pí*ovina. Třetí hodinu na mě sedla příšerná nálada. Přišla jsem si zmatená a pach naší němčinářky tomu moc nepomáhal. Mlela tam něco o Praze a mě její slova nedávaly smysl. "Praha, v Praze, do Prahy... Co to je Praha? Praha, Praha, Praha -haha.." Zhruba takhle zněly moje myšlenky. Pak Tisara začala nohama nadzvedávat naší lavici a zpanikařeně mi šeptala "Hjůstne, máme problém, nevysunul se nám podvozek!" Načež jsme schytaly nechápavé pohledy od spolužáků a pohrůžku vyhazovu od učitelky. Radši jsme ztichly a já dál uvažovala nad Prahou. Po škole jsem se uráčila jít s jendou blondýnou K. až na autobusák do trafiky pro cigaretu. Já nekouřím, ale v tuhle chvíli jsem ti potřebovala. Když jsem ale zjistila, že jí ta ženská dala takový ty humusy, končící číslem 66, chuť mě přešla. Radši jsem šla za mojí drahou polovičkou a potom na drmaťák, kterej mě trochu osvobodil. Hlavně scénka, ve který jsme byly jakože na oslavě narozenin naší kámošky a najednou jsme si všimly, že ta oslavenkyně má knihu, která se ztratila ve školní knihovně. A tak jsme se bez vyptávání otočily a šly jsme jakože pryč a pak si jedna z nás vzpomněla, že v tý knize nebylo rozítko školní knihovny, tak nás zavolala zpátky a my jsme začaly slavit. A pak tam přišel učitel, jakože taky jedna z nás a ukázal, že jsme to razítko jen přehlídly, načež jsem se na něj zadívala a začala křičet na naštvaný holky "To razítko je jenom nakreslený! Jdi pryč ty zlá Vaneso!" Vysloužila jsem si pochvalu a moje blbá nálada byla pryč.

Fotky 0.2

16. listopadu 2010 v 7:34 | Šaras |  Moje fotky
Slibovaný fotky.
=)

Iam back!

15. listopadu 2010 v 7:38 | Šaras |  Blog
Chí
V první řadě se nehodlám omlouvat, že jsem tu nebyla, protože jsem na svůj blog myslela neustále, takže jsem tu vlastně byla. Článek jsem chtěla přidat už v pátek, ale to se slavily 25. narozky mého, již dvacetipětiletého, bratříčka, vystupujícího pod přezdívkou Bruno. Nemůžu za to, naši mi nalili víno a i když jsem v tu chvíli víno vůbec pít nechtěla, udělala jsem to, protože mi už pravděpodobně do mých 17 let nikdy nenalejou. No a potom, když asi v 8 všichni odešli se za mnou stavil můj milovaný  a když v 11 odešel, už jsem jen padla oblečená do postele a chrápala do poledne příštího dne. Takže článek píšu až teď. Možná, že ještě dneska, možná až zejtra přidám fotky...
Zdarec!

Ex

1. listopadu 2010 v 21:20 | Sarah/ Šaras |  Můj deník
Čaw
Posledních pár dnů je takovejch nic moc....
Chcete bejt politý černým slizem z mýho "srdce"? Podstoupíte riziko? Fajn, perex!