Mluvní cvičení

5. prosince 2010 v 11:43 | Šaras |  Moje nepovedená tvorba
Výstup před celou třídou. Každý ho máme a tenhle rok z toho mělo vyplývat nějaké přísloví. Já mám "S jídlem roste chuť"

Vážená paní učitelko, milí spolužáci, moje mluvní cvičení jsem nevymyslela sama, námět jsem si vzala z Knihy ztracených věcí od Johna Connolyho.
S jídlem roste chuť
V dávných časech žil jeden plešatý tlouštík, jež se jmenoval Manius a byl VELMI nenasytný. Vlastnil tak rozsáhlé panství, že kdyby z jednoho jeho konce vyletěl pták a letěl by celý den a noc, stejně by na druhý konec nedoletěl. Na svých poddaných vymáhal Manius nelidskou daň. Dokonce stačilo jenom vkročit na jeho půdu a už mu člověk za to platil, proto byl tento žrout velmi bohatý. Ale jemu to pořád nestačilo, a kdyby mohl zdanit strom, že zapustil kořeny na jeho půdě, nebo včelu, že opilovala jeho květinu, okamžitě by to udělal.
Jednoho dne, když se Manius procházel v jednom ze svých největších sadů, půda před ním se malinko propadla a z díry vyskočil Hákáč, který, ostatně jako vždy, měl dost práce s hloubením svých podzemních tunelů. (Hákáč žil v tomto světě už odnepaměti a bylo to stvoření stejně tak kruté jako staré.) Manius zavětřil možnost zbohatnutí a okamžitě se do malého, seschlého Hákáče pustil, co mu jako leze na pozemek, protože všechno, co je pod jeho půdou i nad ní, logicky, patří Maniovi.
Hákáč se zamyšleně podrbal na bradě, v jeho hlavě se zrodil nápad, ale nedal na sobě nic znát. "To dá rozum," řekl. "Zaplatím ti tedy rozumnou cenu."
Manius se spokojeně usmál. "Na dnešní večer jsem si poručil velkolepou hostinu. Zvážíme všechno jídlo, co bude na stole a potom zvážíme to, co zbylo. To, co jsem snědl, dostanu od tebe vyplaceno ve zlatě."
"Břicho plné zlata," Přitakal Hákáč. "Dohodnuto, příjdu večer a dám ti tolik zlata, kolik dokážeš spořádat jídla." Když malý podlý mužíček skákal zpět do svého tunelu, ďábelsky se řehtal.
Večer Hákáč tiše seděl a pozoroval, jak se Manius cpe. Hákáč před hostinou zvážil všechny šunky, brambory, koláče a zákusky a také vybraná vína a po večeři zvážil to málo, co zbylo. Když se Manius se říhnutím svezl do židle, víčka mu klesala. "Tak, kde je moje zlato?" Stihl se ještě zeptat, než se všechno zatočilo a smějící se Hákáč ztratil své obrysy.
Když se Manius probudil, už nebyl u sebe v jídelně, kdepak. Byl v temné vlhké kobce, přivázaný k židli a nad hlavou měl mohutný trychtýř, nad nímž byla velká nádoba, v níž klokotalo něco velmi horkého.
Vedle něj se objevil Hákáč s triumfálním úšklebkem na rtech. "Jsem muž, který drží své slovo. Připrav se, právě teď dostaneš břicho plné zlata." Potom zasunul Maniovi do krku trychtýř a do něj odléval to odporně horké zlato, teklo dolů do krku, smažilo mu útroby a pražilo kosti. Byla to nepředstavitelná bolest, ale Manius hned neumřel, neboť Hákáč měl malou kouzelnou moc a tak ho dovedl chvíli udržet při životě.
Když Manius s posledním výkřikem umřel, Hákáč poskakoval vedle jeho mrtvoly, mnul si ruce a říkal jeho vyhaslým očím "S jídlem roste chuť, ale pozor, abyses nepřejedl, drahý Maniusi!"
Děkuji za pozornost.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Barva tvých očí?

Hnědá 19.6% (11)
Zelená 19.6% (11)
Modrá 16.1% (9)
Šedivá 17.9% (10)
Měnící se 26.8% (15)

Komentáře

1 se neříká =D se neříká =D | 6. prosince 2010 v 19:25 | Reagovat

To mluvko bylo fajne ;) Hlavně ta část jak mu lil do žaludku zlato =D :D

2 Sarah De la Silver Death Sarah De la Silver Death | Web | 7. prosince 2010 v 18:17 | Reagovat

Hňa =D Ale na to, jak bylo dlouhé jsem to docela uměla, žejo M? =)

3 Tisara Tisara | Web | 7. prosince 2010 v 20:54 | Reagovat

Tjn... Ale vynechalas tam tu včelu... :D A nejvíc mě dostalo že se probudil Hákáč a sklonil se nad ním Hákáč :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama