Leden 2011

Deprese

26. ledna 2011 v 21:11 | Šaras |  Moje kecy
Znáte takový ten pocit... Takový ten pocit... Šedivé, průhledné úponky se kolem vás obepínají a dělají vše jen pro to, aby všechno znepříjemnily a učinily nepříjemně namáhavým? Odp... odborně se tomu říká deprese. Umí být pěkně nepříjemná, a většinou má taky nějaký důvod. U mě je to Hell párty, na kterou bych hrozně chtěla jet, ale ono se tam může až od osmnácti. Celou hodinu- kdy jsem byla naložená v horké vaně... moje tělo bylo v horké vaně, moje nohy čouhaly z vany do umyvadla se studenou vodou :D- jsem se snažila najít řešení, jak se tam dostat. Podplatit vedení, nabídnout úklid klubu, vyspat se s členy vedení, obnažovat se na podiu, nechat si udělat šněrovačku a píchnout intimní piercing před zraky diváků, ¨nechat se pověsin na háky, nechat si na čelo vytetovat *, vyspat se s členy vedení, podplatit vedení, vyspat se s členy vedení... Okamžitě jsem si pustila ledovou vodu a s drkotajícími zuby opustila koupelnu a mé myšlneky. Sedla jsem si k PC a sjížděla velmi, v-e-l-m-i p-o-m-a-l-é písně od Marilyna Mansona a po pěti minutách jsem si vytvořila depresi. JÁ MUSÍM NA HELL PÁRTY! Musím, musím, musím, MUSÍÍÍÍÍM! A náhle mě napadlo, že bych o tom mohla- jednou za 777 let- napsat článek. Najedu na blog, zadám heslo a automaticky kouknu na to, co je článek týdne. Otřásá se mnou ironický záchvat smíchu (a poté histerický záchvat kašle- jsem nemocná) když zjistím, že tématem týdne je sebevražda. (Btw- do sluchátek mi Manson pomalu, depresivně vysvětluje, že "Suicide is painless")
Je tohle snad znamení od nějakého maníka, který řídí svět? Nevím a možná... Možná, že ani nechci vědět. Dobrou noc...

JÁ k tomu mám důvod!

16. ledna 2011 v 16:34 | Šaras |  Moje kecy
NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ!!!

Vyzpovídádvá se

13. ledna 2011 v 20:17 | Šaras |  Moje kecy
*Představuje si tu hnědou pohovku, co mají psychoterapeuti a pohodlně se na ní usazuje*
"Co vás trápí?" Ptá se mě terapeut, důmyslně skrytý v jednom ze záhybů mého temného- zatemnělého- mozku
"Nedokážu se zbavit myšlenek, které mě ubíjejí a způsobují mi deprese..." Odpovídám a trochu víc se zavrtávám do měkkých záhybů.
"Jakých konkrétně?" Zeptá se a povytáhne jedno obočí.
"Na člověka... Na člověka, který mi způsobil a pořád způsobuje hroznou bolest. Už to bylo skoro dobré, ale poslední dobou... Hrozně se to zhoršilo." Bojím se mu podívat do očí a nenápadně si rukou přejíždím vyrytý nápis "IAM NOT OK" na levé paži. Pochopitelně, že to bylo v té nejhorší době.
"Hmm, hmmm..." Říká a pohledem mě vybízí, abych pokračovala. V té chvíli mě hrozně štve, že nedokážu oklamat vlastní mozek. Tenhle doktor mi tam hrozně vadí, ozývá se ve chvílích, kdy na něj vůbec nemám náladu a... A právě v téhle chvíli mě štípl do mozku za to, že o něm takhle uvažuji. Tak tedy dobrá.
"Euhmmm.. Nemůžu se zbavit myšlenek na něj, pořád se mi v hlavě objevují ty jeho zprávy, plány... Nechci na to myslet, protože už jsem u někoho jiného, v bezpečí... U někoho, kdo mě ujiš´tuje, že je tu se mnou, u někoho, kdo mě snad i miluje...." Propukám v imaginární i reálné slzy, celé mé tělo otřásají vzlyky. A najednou cítím prázdno. Na tom místě, kde seděl terapeut už je jen prázdná židle. A já se najednou cítím jinak. *Jde do svého pokoje a vytahuje fotku _ z plechové krabice s tajnostmi. Důkladně ji muchlá, trhá, nakonec jí zapálí a s velkým úsilím spláchne do záchodu*
"A je konec..." Říká mi terapeut. Odchází svým pomalým doktorským krokem zpátky do temných a neprobádaných končin mého mozku se slibem, že se zase vrátí, až budu potřebovat....
Terapeut... Líbí se mi provedení toho obrázku... Vypadá to tam opravdu jako v mozku ^_^


Natty

13. ledna 2011 v 19:34 | Šaras |  Moje kecy
Blemc!
Šaras se vrátila ^_^
Podařilo se mi překonat monono... No, však vy víte. A také se mi daří překonávat školu (Daří znamená asi zhruba to, že zatím z ničeho nepropadám a DOKONCE ani nemám žádný čtverec ^_^)
A teď důvod mého navrácení- je jím moje spolužačka Natty. Když jsme dnes šly spolu na záchod (A to dělají všechny holky! Je nemyslitelné, aby nějaká z nás šla sama, vždycky to nějak udržíme, než abychom šly...) Takže bych jí tímto článkem chtěla moc poděkovat, že mě navrátila do blogového světa, protože jsem najednou -díky ní!- dostala hroznou chuť napsat jeden článek.
Takže Ti moc děkuju, Natty. Až si tohle budeš číst, tak mě omluv za to, že tu nemám žádné moje skvělé výrazy... :D
P.S- Na fotce pod článkem je Nattčina fotka, dala jsem jí sem, protože se mi líbí (A to je od někoho, kdo zrovna neobdivuje dnešní "in" oblečení a styl, docela velká pochvala! :D) a Natty to tam sluší ^_^

Dávám o sobě vědět- nejsem mrtvá

1. ledna 2011 v 15:53 | Šaras |  Můj deník
Zív
Opožděně přeji šťastný Nový rok.
Rachejtle mi zadnici nerozrazila, nikdo mě nezašlapal- i když se jim to málem povedlo- a ani jsem nebyla odchycena policajty. Špatné, ač pravdivé vysvětlení mého motání bylo to, že jsem měla máminy boty s klouzavou podrážkou. Dostala jsem novoroční pusy (myslím, že jsem objala a opusovala asi 6 chlapů, co k nám pravidelně chodí na koledu- nezasloužili si to!) a byla jsem ráda, že můj Silvestr dopadl tak, jak dopadl.
Zítra mi je 15. Konečně! Těším se na ten okamžik i když vím, že dostanu maximálně dort či tak něco. Těším se, protože vím, že ve chvíli, kdy hodiny odbijí osmou hodinu večerní, se ve mně něco zlomí a najednou budu zodpovědnější. Nebo v to aspoň doufám.
Uvažovala jsem o středních školách. Napadla mě Divadelní fakulta v Praze. Divadlo mě baví, hrozně moc mě baví. Ale myslím, že bych nesložila talentové zkoušky. Nebo spíš máma si to myslí. Řekla mi, že bych se musela pořádně připravovat, byla bych tam jako jeden z mála amatérů. "Byla bych připravená, kdyby s náma ten učitel něco dělal! Furt jen mektá, že se musíme líp poznat, ale jak se máme líp poznat, když nás tam chodí 8 a skoro vždycky někdo chybí?!" Vzlykla jsem si. Došlo mi, že já na takovou prestižní kšolu prostě nemám. Nebo možná...? Možná, možná, že to jednou zkusím zkusit.