Ulejvám se

22. února 2011 v 8:37 | Šaras |  Můj deník
Mimochodem- zjistili jste, že když napíšete článek o sexu, příjde na váš blog 50 lidí? Když napíšete článek o sobě, příjde jich jen pět...


Lituji těch, kteří musí na první dvě hodiny do školy :P Já nemusím. Ne jen proto, že máme hudebku, ale taky proto, že jsem byla (opět -_-") na odběrech krve, takže se ještě musím nasnídat a až pak půjdu do školy. Jenže dneska máme první dvě hodiny v budově ve městě, takže půjdu až na třetí hodinu, na "hlavní" budovu. Je to skvělý pocit, sedět doma u PC, srkat černý čaj a myslet na ty chudáky, kteří právě teď sedí v učebně hudební výchovy a poslouchají "důležité" žvásty o dávno mrtvých skladatelích.
Docela vtipné je, že bych se mohla takhe ulejvat každé úterý, protože na malé budově ve městě není naše třídnice (jsou to jediné dvě hodiny, kdy tam jsme). Takže by mě nikdo nenahlásil, tudíž by nikdo nezjistil, kromě spolužáků, že jsem se válela doma. Klidně bych to takhle každé úterý dělala, ale bojím se, že by mi někdo záviděl a potom by to mohl říct naší milé třídní učitelce, která by to jistojistě řekla rodičům a ti by mě jistojistě zabili. Nebo alespoň zabavili (jak komické ^_^) počítač nebo zakázali pondělní večerní vycházky, což bych nechtěla.  Když už mluvíme o večerních procházkách, musím vám něco říct o včerejšku.
Včera jsem dostala opravený test z němčiny. Bylo to lepší, než jsem čekala, dostala jsem za 3. Naše příšerná, smrdící a šišlající paní učitelka říká svým šmoulím hlasem "Raději si spočítejte body, anoo?" Počítala jsem a dopočítala jsem se 62 bodů. Známku mi to sice o ten jeden bod nezměnilo, ale i tak jsem s tím šla za ní. Ona se mi "velice omluvila" a přepsala mi tu ubohou jedničku na ještě ubožejší dvojku. Když jsem si- jen tak pro zajímavost- přepočítávala body u mé první písemné práce, ze které jsem měla za 4, zjitila jsem, že celkový součet bodů nedělá 39, ale 41 a to znamená? Že bych měla dostat trojku! A to znamená? Že jsem mohla mít za 2 na pololetním vysvědčení! V první chvíli jsem myslela, že jí ten sešit snad omlátím o hlavu. Ve druhé, že budu požadovat její vyhození z gymnázia a ve třetí jsem si řekla, že to hned "řeknu mámě" a ta už si s tím nějak poradí.
Odpoledne naštěstí bylo slavnější. Šla jsem do města a koupila jsem si novou kuličku do piercingu. (Jaksi jsem zapomněla zmínit, že už mám asi měsíc pierc v pupíku... Nevadí.) Je to takový ten silikonový ježeček a je žluto- zelený. Vypadá... Radioaktivně. Po tom jsem šla na dramaťák. Tam jsem se měla dobře, protože už druhý týden máme novou učitelku. Jmenuje se nějak Kateřina P. Ale její bratr je nějaký známý herec, jehož jméno si taky už nevybavím. Myslím, že se jmenuje Ondřej a hraje v Ulici. Po dramaťáku jsem šla s Dejvem a Honzíkem na trénink horolezectví. Teda já jsem tam nešla, jen jsem tam šla s nimi, protože jsem prostě neměla co na práci a jejich společnost mi byla rozhodně příjemnější, než společnost mojí matky.  Když jim začal trénink, šla jsem na pár minut (přes celé město :D) domů, abych za těch několik minut zase vyrazila a šla s nimi zase domů. Navíc mi měla jedna holčina půjčit knihu, takže jsem měla o důvod navíc, proč jít v té příšerné zimě ven.
(Zapomněla jsem říct, že jsem cestou domů potkala Brumču, kluka, který se mnou minulý rok chodil na dramaťák. Je s ním fakt psina, on má totiž teď hlas jako Maxipes Fík.)
Cesta domů spolu s partičkou horolezeckých bláznů byla zajímavá. Jako obvykle jsme dělali blosti, povídali si a smáli se. Na rohu jsme se, jako obvykle, rozdělili na dvě skupinky. (Honzík byla jedna skupinka a já s Dejvem, Lotkou- tou holkou, co mi měla dát knížku- a Kobližkou- kluk z naší třídy- jsme byli druhá skupinka) U Lotčiného domu nás opustila Lotka, dala mi knihu a mohli jsme jít dál. Dejv říkal, že půjde zase s náma, takže jsem si u našeho domu odložila psa, vzala si silné rukavice a šli jme vyprovodit Kobližku. Cestou zpátky jsme si s Dejvem povídali a on se hrozně smál mému spešl xichtíku alá *žralok* (Večer po mě chtěl poslat fotky, kde se takhle přiblble směju. Polsala jsem mu je.) Už nevím, co mám psát. Jo! Byla mi zima, ale jen trochu. Ale i přes to jsem se klepala jak nějaká.. Nějaká... Veverka sedící na zapnuté zbíječce. Byl to zvláštní a krásný večer.
Když jsem se ráno probudila v objetí plyšového vlka- Tsukika Kenshina, myslela jsem si, že to byl jen sen, že není možné, aby se mi nějaký den vydařil tak, abych nepřechovávala ani jedninou chmurnou myšlenku... *Vrtí hlavou a říká si, jak je možné, že napsala tak dlouhý článek za "pouchých" 36 minut*  Mějte se!
*ŽRALOK*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tisara Tisara | 22. února 2011 v 14:27 | Reagovat

Jee veverka na zbíječce! Moje hláška :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama