Březen 2011

666 (Nechtěli mi uznat jen číslovku, proto ta debilní a nevyhovující závorka!)

13. března 2011 v 20:29 | Šaras |  Hudba
Takový dost starý. Ale mě se to líbí. Je to takový hustý. Ch(c)íp!
Nevím, jestli se vám to bude líbit, nechci vám nic vnucovat. Ale mě se tahle skupina líbí...


Jak jen vyjádřit ten pocit...

12. března 2011 v 22:08 | Šaras |  Můj deník
*povzdech*
Znáte to ne? (I když o tom dost pochybuju)
Máte dokonalej den, svíjeli jste se smíchy, bylo vám krásně, svítilo na vás sluníčko, seděli jste na skále a riskovali pád a smrt jen pro to, abyste ze stromu sundali jakési zrezlé korále. Ten den nemá chybu, ale něco tam chybí. Večer... Každej večer o těchhle prázkách jsem trávila s člověkem... Však víte s kterým. Štve mě, že to tehle den prostě nejde. Poslední den o prázkách a já sedím doma na prdeli, sama, poslouchám ten příšernej rap, kterej přece nesnášim (dobře, nemyslete si, že ujíždím na nějakým Řiťmusovi! Jestli rap, tak jedině Killaze, nevím proč, ale prostě mi je sympatickej..) a stejská se mi a něco mi leze po noze.. Koťe! Je to divný, jak se tejden starý kotě dostane asi 4 metry z pelíšku v obýváku na moji nohu? Kdyby nebylo živý a nebyl to Loki a nebylo to kotě a byl to jen míč, asi bych ho s nějvětším potěšením nakopla.
Ne! Nesmim se litovat. Sebelítost je humus, sebelítosti bylo dost. Chci napsat povídku. Hrozně moc si chci hrát s nocí a s takovejma věcma, chci se houpat na jednom rohu měsíce, ale myslím, že už nemám dostatečnou fantazii. Ne, mám. Znám se. Jdu pryč. Jdu číst povinnou četbu a vymejšlet trapný zaláskovaný básničky a úchylný HET jednorázovky. A nebo kreslit. I když to radši ne, minule to nedopadlo nejlíp. Bože, už se tady zase rozkecávám o ničem.
Huh... *mentální posun v mysli* Došlo mi, proč se nesnažím, aby sem chodili lidi. Hrozně bych se styděla, kdyby sem někdo chodil. Koho taky můžou ty moje životní sračky (jo, zas ta sebelítost) zajímat, že? Měla bych už mlčet. Ale mě se nechce. Furt mi v hlavě běhá pár vět, pořád dokola. "Noc na hřbitově" "Jseš mrtvej, hochu!" "Iho de la loona" "Zadní strana hermelínu" a ještě něco. Ale to není pro zveřejnění. Zadní stranu hermelínu asi nikdo nechápe. No, někde si najděte překlad písničky Iho de la loona z tý hatlamatilky do českýho jazyka. Hrozně se mi to líbí. Taková pěkná, možná trochu morbidní ukolíbavka.
Huh? Plánovala jsem krátkej článek, ale je z toho zase něco... Většího. Tohle se mi dělo na mým společným blogu s Tis. Psala jsem hrozně dlouhý články a pak mě to přestalo bavit. Mám jít... Jo. Napíšu povídku o hřbitově. Nebo tak něco. Už musim mlčet. Narvu si do pusy dva plastovo kovový znemožňovače dejchání (rovnátka, vyndávací, abyste rozumněli) a půjdu zalehnout. Jo, to zní dobře. Až to někdo bude číst, tak ho asi klepne. Mě by taky kleplo. Už nebudu ty žlutý bonbóny žrát, slibudu. Jdu. Nejdu. Jdu! NEjdu! JDU! Ne- *reset*

Mrtvo

12. března 2011 v 10:55 | Šaras |  Moje nepovedená tvorba
Hmmm... Zase jsem jednou "tvořila". Hrozně mě baví pracovat (jakože slovně) se stmíváním a s nocí. A takhle to potom dopadá. Tahle povídka vznikla u Tis, hrály jsme spolu takovou hru... No, to je jedno. Kdyby snad někoho to, co je pod článkem zajímalo, stačí vám jedno kliknutí....


Mý jméno je...

8. března 2011 v 21:16 | Šaras |  Moje fotky
Chce se mi psát, chce se mi přidávat články... Takže mě omluvte.

Miluju dny s ním...

8. března 2011 v 20:57 | Šaras |  Můj deník
Ííp! *blažený úsměv*
Všimli jste si, jak bylo dneska krásně? Nebo aspoň mě. Tohle byl jeden z těch dobrejch dnů. Jeden z těch dobrejch, kdy jsem nepotřebovala alkohol ani jiný omamný látky, abych byla šťastná. Opravdu šťastná, šťastná tak, abych mlela blbosti a měla hlavu v oblacích, abych básnila o tom, jaká by vznikla hezká fotka, kdyby...
Sedět na skále, koukat na západ Slunce, kolem vás na stromech navěšený různý stužky a korálky, uprostřed toho kamenná mohylka (to místo se mi hrozně líbí, úplně z něj sálá pozitivní energie... Tes by z něj byla určitě nadšená, úplně by tam vysávala tu energii :D) a objímat kolem ramen tu nejmilovanější osobu, mít hlavu na jejím rameni a fetovat její krásnou vůni- fajn, možná jsem byla pod vlivem něčeho omamnýho- to bylo fakt výjimečný, nádherný...

Prázky začaly...

7. března 2011 v 20:42 | Šaras |  Můj deník
*zív*
Dneska je 1. den jarních prázek. Každý prázdniny by se měly řádně oslavit, takže jarky nejsou žádná výjimka. Nevím, jestli bych tady měla psát, jak jsme to oslavovali, co se dělo atd. aby se k tomu náhodou nedostali moji milovaní rodičové. Ale....
Pít bych neměla, ne jen proto, že mi ještě nebylo 18, ale hlavně proto, že jsem měla monono... No však vy víte co... Mám vokno, vím jen, že mi rozhodně nebylo špatně a že jsem nezvracela (ještě nikdy jsem nezvracela, s každým dalším pitím si říkám, že jsem určitě nějaká výjimečná :D). Taky si pamatuju, že jsem to chtěla vychodit, tak jsem vyběhla z chaty, na který jsme spali, na louku a koukala na ten nádhernej měsíc a na hvězdy. A pak mě někdo táhnul zpátky a pak jsem spadla na ledu. Už nevím, co mám psát. Možná že další díl povídky nebo tak něco...

Koťata

5. března 2011 v 18:46 | Šaras |  Můj deník
Huh, hah!
Mám koťata!
Teda né já, ale moje kočka Muffy :)
Na to, jaký měla bříško, jich je málo- jen dvě. Jsou černobílá a ještě nevíme, jestli to jsou samičky nebo samci. Já doufám, že si teda jedno budem moct nechat. Měla bych ho v pokojíčku místo toho potkana, kterýho mi naši nechtěj dovolit. Jdu hrát zootycoon, mějte se :)

Btw- Oslavná písnička :D

Čajovna- 0. díl

4. března 2011 v 22:18 | Šaras |  Moje nepovedená tvorba
Umha...
Rozhodla jsem se, že (zas jednou :D) začnu psát povídku- kapitolovku. Odhaduju, že mě to stejně v půlce přestane bavit, ale aspoń začnu, o prázkách budu dřepět na zadku a nic nedělat, tak se aspoň zabavim....

Porody

4. března 2011 v 7:18 | Šaras |  Moje kecy
*Učit se dějepis hodinu před písemkou je vážně porod... Učím se druhou světovou a snažím se zapamatovat, ve kterém roce se stalo co, jakejma třema směrama útočili Němci na Sovětskej svaz a takový blbiny... Nechápu, k čemu mi to je.. Teda jako chápu, ale příjde mi to zbytečný. Člověk by měl znát historii, ale nechápu, proč se to musí brát tak moc podrobně... Stejně nerozumím půlce výrazů, co tam naše pančelka říká. Nechápu, proč nestačí říct, že začala 1939, skončila ve 45., byla to nejhnusnější válka v dějinách lidstva, byl tam Hitler a možná ještě něco... Brát všechno tak podrobně, to je vážně děsný...
*Naše kočka má koťata. Teda asi nejspíš, chudinka malá už tahá to svý velký bříško po zemi, jestli brzo neporodí, tak si odře všechny cecíky a ty malý pak chcípnou, protože nebudou mít z čeho pít. (Jo, hodinu před písemkou mě napadaj vážně absurdní představy, že?) Už by mohly bejt venku, koťátka... Chci vidět, jak vypadaj a co nejrychleji jedno "zachránit". Moje milovaná maminka totiž nechce mít v baráku žádnou "havěť" takže... Takže je vám asi jasné, před čím budu to jedno maličké zachraňovat. Btw- pokud byste někdo měl zájem (stejně sem nikdo nechodí, ale náhoda je blbec..) a jste z Královehradeckýho kraje, tak mi písněte do komentů....
*Jdu porodit do školy, fakt to neumím... Mno, snad něco opíšu od sousedky (taháky nevedu, paníučitelka třídní totiž pořád obchází třídu a je rozhodně lepší mít za 3 bez taháku než za 5 s ním...)
*Poroďte ve spolek!

Hmphf...

3. března 2011 v 7:21 | Šaras |  Moje kecy
*zabručení*
*zívnutí*
Je 7, 15... Zbývá mi ještě 45 minut, než učitelka češtiny napochoduje do třídy a rozhodí nám písemkový sešity. Píšem z literatury a já nemám šajn, z čeho konkrétně... Nejspíš z nějakýho komična, ale jelikož nemám doplněnej sešit, nemůžu si bejt jistá...
Když už sem píšu, chtěla bych vám říct, že jsem dneska v noci zažila něco fakt strašnýho... Nebo strašnýho, zas tak strašný to nebylo, ale přece jenom... Divný... Znáte takový ty skutečný sny, ne? Tak já jsem se uprostřed noci probudila, protože mi přišlo, že mám nějak těžkej hrudník. A když jsem zvedla hlavu, koukala jsem do velkejch žlutejch očí inkuba (nebo snad noční můry? nevím jistě..) Vím, že v tu chvíli jsem měla hroznou chuť ho políbit. Když jsem se po něm ale natáhla, na rtech jsem ucítila divnej materiál, něco jako pytel na brambory... Chtěla jsem si ho k sobě přitáhnout blíž (ještě abych tak nakonec já nebyla noční můra.. nebo sukuba :D *devilsmile*) ale když jsem na něj sáhla rukama, rozplynul se jako ranní mlha....
Jdu umřít do školy...

Chce se mi brečet, ale nechci se ztrapnit před polštářema

2. března 2011 v 18:03 | Šaras |  Moje kecy
Mhm...
Jak jistě všichni víte, tak jsem se vybodla na spisovnou češtinu... Nevím, jestli mi po takové.. takový době půjde psát nespisovně a nebude to znít divně, ale to už je váš problém, kdyžtak seřvávejte Dejva a né mě.
Měla jsem piercing, měla jsem opravdu moc hezký piercing v pupíku. Už ho nemám... Víte proč? Protože je moje tělo prostě pošahaný a trpí alergií na.. na... No asi na zinek nebo já nevím. Místo pupíku se mi v neděli udělala velká červená bolavá boule, tal jsem si řekla, že třebas pomůže, když ho vytáhnu a vyčistím. Vytáhla jsem ho, dírku jsem vyčistila desinfekcí a podařilo se mi i vymáčknout pár kapek hnisu. Když jsem se pokoušela (vyčištěný a namazaný antibiotikovou mastičkou) piercing strčit zpátky, myslela jsem, že umřu bolestí. Jsem moc velká cíťa, takže když hrana piercu narazila do nějak divně citlivýho záhybu tunelu (dírky v pupku, abyste rozumněli) vzdala jsem to a uvolila jsem se, že příští den půjdu na chíru, kde mi pierc píchali a pozeptám se, co s tím.
Pupík mi odezinfikovali a doktor si ho prohlížel. Mačkal ho a já jsem zatnula zuby, abych nevyjekla, kdyby to náhodou bolelo. Nakonec to nebolelo a dokkonce jsem dostala 2 možnosti- Buď mi dírku roztáhne (přes noc se smrskla) tupou jehlou - to by bolelo- a nebo si to nechám zarůst a za měsíc příjdu, aby mi píchli nový. Co myslíte, že jsem si vybrala? Pochopitelně, jsem přeci cíťa. Chce se mi brečet, protože se mi zdá, že moje vidina mého krásného bříška se špeRkem, kterej se třpytí na letním slunci, odplouvá. Ale nechci, aby si o mě můj polštář, kterej mi sedí na klíně a slouží jako antistresák, myslel, že mě dokáže rozhodit taková "maličkost" jako je "nepatrná" jizvička v pupíku...
Chcípněte ve spolek!