Chce se mi brečet, ale nechci se ztrapnit před polštářema

2. března 2011 v 18:03 | Šaras |  Moje kecy
Mhm...
Jak jistě všichni víte, tak jsem se vybodla na spisovnou češtinu... Nevím, jestli mi po takové.. takový době půjde psát nespisovně a nebude to znít divně, ale to už je váš problém, kdyžtak seřvávejte Dejva a né mě.
Měla jsem piercing, měla jsem opravdu moc hezký piercing v pupíku. Už ho nemám... Víte proč? Protože je moje tělo prostě pošahaný a trpí alergií na.. na... No asi na zinek nebo já nevím. Místo pupíku se mi v neděli udělala velká červená bolavá boule, tal jsem si řekla, že třebas pomůže, když ho vytáhnu a vyčistím. Vytáhla jsem ho, dírku jsem vyčistila desinfekcí a podařilo se mi i vymáčknout pár kapek hnisu. Když jsem se pokoušela (vyčištěný a namazaný antibiotikovou mastičkou) piercing strčit zpátky, myslela jsem, že umřu bolestí. Jsem moc velká cíťa, takže když hrana piercu narazila do nějak divně citlivýho záhybu tunelu (dírky v pupku, abyste rozumněli) vzdala jsem to a uvolila jsem se, že příští den půjdu na chíru, kde mi pierc píchali a pozeptám se, co s tím.
Pupík mi odezinfikovali a doktor si ho prohlížel. Mačkal ho a já jsem zatnula zuby, abych nevyjekla, kdyby to náhodou bolelo. Nakonec to nebolelo a dokkonce jsem dostala 2 možnosti- Buď mi dírku roztáhne (přes noc se smrskla) tupou jehlou - to by bolelo- a nebo si to nechám zarůst a za měsíc příjdu, aby mi píchli nový. Co myslíte, že jsem si vybrala? Pochopitelně, jsem přeci cíťa. Chce se mi brečet, protože se mi zdá, že moje vidina mého krásného bříška se špeRkem, kterej se třpytí na letním slunci, odplouvá. Ale nechci, aby si o mě můj polštář, kterej mi sedí na klíně a slouží jako antistresák, myslel, že mě dokáže rozhodit taková "maličkost" jako je "nepatrná" jizvička v pupíku...
Chcípněte ve spolek!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama