Poprvé

3. dubna 2011 v 21:44 | Šaras |  Můj deník
Bžum :)
Jsem zpátky!
Dva lidi na Zeměkouli budou rádi, zbytku to bude fuk. Těma dvěma myslím Dejva a Tis. Dejva protože se určitě zasměje a Tis protože prej nemá co číst. (Ke psaní článku mě nutila už před tejdnem, ale já jsem malinko školně vytížená- psaní taháků na PC je sice vynalézavé, ale občas trochu obtížné, poku- zas ta spisovná čeština- d nemáte funkční tiskárnu. No, to je jedno, chtěla jsem vám říct něco o mém poprvé...
(Tady má určitě někdo "dirty mind":P)
Pochopitelně jsem tím myslela první kólistování tenhle rok. Překecala jsem Rosťu, aby mi umyl a nafouknul kolo a mohla jsem vyrazit. Na mamčinu poznámku, abych si vzala helmu, jsem reagovala šokovaným a znechuceným pohledem. Komu by se taky chtěla nosit bílá helma s růžovými motýly, že? Vrazila jsem si sluchátka do uší, pustila si 666 (mohla jsem šlapat do rytmu) a vyrazila. Těch 100 metrů, který jsem jela po rovině a dělily mě od kopce, byly v pohodě. Jela jsem, šlapala jak o život a vítr mi foukal do modročernejch vlasů. Potom jsem zabočila, párkrát šlápla a svaly v nohou mě pálily, jako by mě někdo polil kyselinou sírovou. Rozhodla jsem se však, že se hrdinně nevzdám a tak jsem přerývaně dýchala dál a riskovala tak omdlení. (Nezní to divně, když se ze všech sil snažím psát nespisovně, ale ono to prostě nedje?! -_-") Nakonec se mi přece jen podařilo dostat se na vrchol kopce. Přehodila jsem na tý věci na přehazování na nejtěžší (jednotku přehozu? :D) a z posledních sil jsem zabrala téměř mrtvou levou nohou. Měla bych podotknout, že bílý triko s černým nápisem "Santova holka" přes prsa nebyla zrovna dobrá volba. Roury a kožený boty s kovovejma cvočkama taky ne. Ofina taky ne, i když s tou asi moc nenadělám.
Když se blížil konec kopce, šlápla jsem odpočinutými (nohmi? sakra, vyšla jsem ze cviku -_-") dolními končetinami do pedálů a chvíli jsem jela snad i docela rychle. Potom jsem ohromující pomalostí překonala hospodu na Dvoračkách a dokonce i nechápavé pohledy kolemčumících nasávajících (to slovní spojení se mi moooc líbí ^_^ ). U hospody je to docela rovinka, tak jsem trochu zrychlila. Asi po 50 metrech mě však začaly bolet nohy, proto jsem slezla z kola, sundala si mikinu, otřela si pot z čela a dala si hudbu ve sluchátkách silněji. Opět jsem nasedla....
Teď už jsem jela rychle, blížila jsem se asi k 300 metrů dlouhé cestě, byla mooc z kopce. U "vjezdu" stála jakási holčička, koukala na mě dosti divně. Vypadala.. No, trochu retardovaně. Taky byla na kole. Ignorovala jsem smíchuchtivé otřesy mé bránice a šlápla do pedálů.
Ani si nedovedete představit ten pocit... Kolem vás stromy, nad váma azuro, sluníčko, mouchy mezi vašimi zuby. Málem jsem vlítla do stromu. Nabrala jsem docela slušnou rychlost a k mému štěstí nejelo nic po silnici, na kterou se moje lesní cesta napojuje. Dojela jsem skoro bez jediného šlápnutí až do Voletin. A potom až za Trutnov, Prdel, ve které už 14 let žiju.
Jako otočkový bod na mé trase jsem si vybrala zatopený lom v Libči. Byla jsem tam naposledy o jarkách, s Dejvem. Teď už byl roztátý, temné vodní rostliny vypadaly jako vlasy a zelená voda s nimi krásně kontrastovala. Odráželo se v ní zapadající slunce. Sešla jsem dolů a pohlédla do vody. Cosi se v ní pohnulo. Vykřikla jsem ochraptělým hlasem. Moje sirénování bylo marné- žáby opravdu nejsou vodními příšerami. Říkala jse msi, že žáby žijí jen v relativně čisté vodě a jelikož jsem měla v puse tak sucho, že se mi jazyk lepil na patro, nabrala jsem si trochu vody do dlaní a (tak, myslím, že včera jsem se s mým mužíkem líbala naposled..) vypláchla jsem si s ní pusu. Odvážná jsem, ale ne natolik, abych se opravdu napila. I když... Jednou v létě, kdy jsem měla opravdu žízeň, jsem se napila z Úpy. K mému překvapení se nedostavily žádné choroby ani žaludeční obtíže.
Vzala jsem kolo, protáhla si bolavá záda a s hlavou plnou starostí ohledně zítřka jsem vyrazila na zpáteční cestu....

Dobrou :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Klikni a dozvíš se, kolik chloupků se nachází v tvém nose!

KLIK!

Komentáře

1 Tisara Tisara | 3. dubna 2011 v 22:17 | Reagovat

:D Hele Šaras... K těm žábám... Jak jsi psala, že žijou jenom v čistý vodě... :D Nechcu tě děsit, ale jednou jsem viděla takovej malej páchnoucí rybníček, plnej žabích vajíček a různejch odpadků od nedojedený svačiny až po pneumatiku... :D A ty žabky tam byly uplně happy :D

2 Sharane Sharane | Web | 4. dubna 2011 v 21:34 | Reagovat

Ježíš, to je jedno :D
Po pití vody z Úpy, nechtěným olíznutí Hančiný fusekle, "líbačkou" se psem, líbačkou s tebou mě už nic zabít nemůže :D :D

3 Šaras Šaras | Web | 4. dubna 2011 v 21:35 | Reagovat

Sakra, blbý jméno :D Jsem kritizovala blog tý ošklivý kopíračky -_-" :D

4 Tisara Tisara | 5. dubna 2011 v 21:17 | Reagovat

:DD Se musí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama