Z mýho jablíčkovýho bloku

29. června 2011 v 21:00 | Šaras |  Moje nepovedená tvorba
Jestli jste četli předcházející článek, asi název pochopíte líp. No, nevadí. Jdu na první divnou věcičku.



Nemocnice
Ležíš na nemocničním lůžku a pozoruješ hadičky vycházející z tvého těla. Kromě vzhledu jakéhosi kyborga ti přidávají také život, i když se tváří opačně. Každý den je zde stejný. Ležíš a posloucháš nemocniční ticho. Nemocniční ticho vlastně není ticho. Neustálé pípání přístrojů, nevýrazné hlasy doktorů při vizitách, skřípání kolečkových křesel a naříkání těch, kteří tě přišli navštívit. Říkají, že zas bude líp a tisknou ti hubené ruce.
A nějaká otravná krabice vedle tvé postele pípá. Píp-píp-píp... Ztrácíš pojem o čase, už ani nevíš, kdy je ráno a kdy noc, každý den je zahalen v nekonečné šedi všednosti a rutiny. Všechno ti splývá v jedno a zvuk přístroje se tím splynutím zdá jako dlouhé pípnutí. Pííííííííííííííííííp.
Náhle se vše zrychlí.
Vstáváš z postele a rveš si hadičky z rukou, úst i nosu. Utíkáš dlouhou chodbou a schody sbíháš ob dva. Před budovou na tebe už čeká Ona, vypadá mile, je nádherná. Natahuješ k ní ruku a jdeš s ní do dlouhého ticha. Cosi tě oslepí a potom slyšíš další doktorský hlas bez výrazu. "Je po všem..."

Xzatím beze jménaX
Nebesa hořela
a hvězdy padaly
oči jsem zavřela...
A už nevím, co se stalo
nevzpomenu si, co bylo dál
měla jsem srdce, které krvácelo
měla jsem srdce a v něm žal...

Woo- doo
Sedim na vysoký skále vyhřátý od slunce a opírám se zádama o borovici. Má tak hrubou a přitom příjemnou kůru. Nádherně voní. Dívám se na zářivej kotouč, kterej se chystá políbit třpytivou hladinu slanýho moře. Teplej větřík, vzduch nasáklej slanou vůní moře a léta, kterym se mi s každym nádechem plněj plíce, účinkuje jako prášek na spaní. Šumění vln mi zní jako nejkrásnější hudba. Usmívám se, při pomyšlení na tebe. (Chtěla jsem tady ještě vypisovat něco o nádhernejch medovejch očích, krásným úsměvu, ale rozhodla jsem se těch vzpomínek ušetřit...) Na tvoje srdce, který bych s největším potěšením nabodla na mořskýho ježka a udělala tim pořádně velkou rudou tečku za událostma posledních dní...

Provinilá slast (Napadlo mě to, když jsem četla svoji novou knihu ^_^možná to je i o dvou hlavních postavách... Teda o těch, co jsem za těch 45 stránek poznala)
Hladíš mě po vlasech, líbáš mě na rty
Cejtim to z tebe, jsem jedna z tisíce
Cejtim to z tebe, cigarety a víno
Přesto neodolám, jak se na mě díváš
a usmíváš se při tom, v očích ti jiskří
Mám z tebe strach, ale neumím odolat
Přitažlivost je moc silná a srdce mi chce vyskočit z hrudi
Není lehké to říct, není v tom láska
Nejsi můj a já nejsem tvá, neznáme se
"Líbej mě, líbej mě víc...."
Kousanec do krku, kapička krve,
usměj se, ať vím, že všechno bude zase v púořádku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama