Srpen 2011

Můj příběh- podruhé

30. srpna 2011 v 21:49 | Šaras |  Moje kecy
A tak jsem se teda rozhodla, že napíšu jeden příběh... Jak jsem si tady četla ty vaše, o nešťastnejch láskách, tak to ve mě celej den hlodalo a prostě to nějak musí ven. Možná si tady budu trochu hrát na tetu Miluši, tak mě nekamenujte. Je mi teprv 15, mám život před sebou, ale rozhodně nechci udělat už víckrát tu stejnou chybu...

Můj příběh

29. srpna 2011 v 22:36 | Šaras |  Moje kecy
Heh
Tak si všichni jásáme, že je konečně dobrý téma. Ale lidi, nechci vás urazit, zatím jsem četla snad jeden dobrej článek. Jou, vím, že moje "tvorba" taky stojí za hovno, ale proč si do vás nerejpnout, že?
Když se řekne "Můj příběh" teoreticky bych měla psát svůj životní příběh, ale co když napíšu nějakej příběh, kterej je můj? Ne, dobře, jen se mi chce tak kecat do prázdna... Já o sobě vlastně ani nemám co říct. Pokud byste se tady hrabali dostatečně dlouho, našli byste nějaký moje kecy o mě, který jsem psala minulej rok. Jsou to hrozný hemzy, asi hlavně proto, že mi bylo 14 a ještě pořád jsem nebyla vzpamatovaná z těch sraček, kterýma jsem se brodila v osmý třídě a hlavně z "rozchodu" s jedním individuem, se kterým jsem se ani neviděla osobně, ale psalo mi hrozně hezký zamilovaný sračky na icq a já mu to pochopitelně všechno naivně žrala. Hihi, o tom by se krásně psal můj příběh, ale asi by to nikdo nemohl číst, protože bych tam cpala občas konverzace z toho icq, což byly v podstatě všechno hrozný prasárny. Jsem se tu ale krásně rozkecala ^_^ Když je nálada, tak mi to píše samo.
*Ztratila nit*
A teď přemejšlím, o čem mám psát. Asi teda o sobě. Hmm, vevnitř... (Myslím psychika, vy prasata!) Hmm, jednou toho budu litovat ^^
Já jsem vlastně hrozně naivní člověk. Snažím se nebejt, ale stejně se v nestřeženým okamžiku vždycky přistihnu, že jsem. Chtěla bych se umět líp ovládat, což není lehký. Řekla bych, že mě máma rozmazlovala, když jsem byla malá. Trochu mě to mrzí. Jsem ten mladší sourozenec, takže si to asi dovedete představit. I když máma se snažila bejt spravedlivá, ale brácha to v životě němal lehký a asi ani mít nebude. Je o 10 let starší. Ale kdybych se měla rozkecávat, už by to byl jeho příběh a já nemám právo ho tu rozkecávat. Ani asi nechci, protože mi to pak vždycky připomene, že je daleko a jsem pak smutná. Zpátky k nedokončený myšlence... Vždycky jsem měla o něco víc, než brácha. Ale, narozdíl od většiny mladších sourozenců, mě to nesmírně štvalo. Miluju svýho bráchu, jako nikoho jinýho a vždycky to tak bylo, takže když udělal nějakej průser, snažila jsem se to zlehčovat, co si pamatuju, žalovala jsem na něj jen párkrát a to jen když jsem byla fakt malá. Co na sobě tak pozoruju, máme toho hodně společnýho. Nechtějte ho poznat, je to fakt magor.
Heh, všimli jste si, že píšu o bráchoj a ne o sobě? Vracím se k sobě, dobrá...
Jsem svině. Hrozně mě to mrzí, ale jsem. Dokonce byl i jeden čas, kdy jsem se s tím snažila něco udělat. A právě čím víc jsem se snažila, tím víc se to sralo a pak jsem se najednou přistihla, že... No, to, při čem jsem se přistihla je docela nepublikovatelná věc, kterou- i když už to teda ví půlka města- nemusej vědět zase všichni. Docela se mi povedlo to tak nějak zamíst pod koberec, aby to nikdo nevěděl. O to horší to bylo, když to nějak vylezlo na povrch. Zrovna v takový blbý chvíli. Nejhorší na tom je asi to, že mi to je už úplně fuk. Někdy ze sebe mám fakt strach.
Další věc, co mě na mě extrémě sere, je moje otevřenost. (Psychická, prasata! Možná že spíš řvu na to svoje prasácký já, ale k tomu se dostanem) Chci mít svý tajemství, ale dřív nebo pozdějc to stejně někdo ví. I když... Pár jich je. Ale ty vlastně nejsou moje. Držím v sobě cizí tajemství, některý už sakra dlouhou dobu. Je to divný...
Jdu spát. Zavíraj se mi oči a tohle psaní mě extrémě vyčerpalo. Pokračování -možná- příště

Šťastná

25. srpna 2011 v 21:54 | Šaras |  Můj deník
Název článku dokonale vystihuje momentální rozpoložení mý mysli. Jsem opravdu strašně šťastná a vůbec nemyslím na to, že prázdniny brzo končej a že mám ňáký povinnosti ve škole a že třeba...
Byla jsem ve Všejanech. Zase přes noc. Hrozně jsme se nasmáli ^_^ Zvýšení nálady o 100%.
Vím, že tady kecám hlouposti, ale musela jsem se podělit. Nebo to prostě někam napsat. Na můj deník jsem se vykašlala, protože se mi tam nechtělo vysvětlovat všechny ty novinky, co se v mým krátkým životě staly. I když dneska bych mohla něco připsat.
No nic, slíbila jsem si, že ještě zkusím něco napsat. Silně pochybuju, že si ty mý hlody někdo čte, ale i tak... Přeju dobrou noc

Článek, kterej píšu jen tak z nudy a dlouhý chvíle

21. srpna 2011 v 21:18 | Šaras |  Moje kecy
Heh...
Tak tady sedím, poslouchám Lordy, na sobě mám červený triko s modrým nápisem "Majáles" a myslím na to, co se všechno stalo tu noc, kdy byl. A červenám se, protože přemýšlím i nad tím, co by třeba mohlo být. Hmm, hezky si s tím trikem ladím. Jsem prase...

A popravdě ani nemám moc co sdělovat, jen se mi prostě chce psát. Ale přitom nemám žádný nápady na básničku a na povídku tuplem ne... I když... Třeba by se něco dalo z hlavy. A třeba zapnu word a ono to bude psát samo. Heh, teď mě napadlo, jaký by to bylo si přostřihnout koutky u pusy... Jak by to asi bylo cejtit, jakože ten matroš na těch nůžkách. Vzpomněla jsem si, jak mi primář na ORL krájel jazyk na plátky. Nom Nom... Bolelo to a křupalo. Však jsem to tu už podrobně popisovala.
Tepe mi žíla na krku. A jsem ospalá. Ale musím tu čekat, než se to dozvím. Nemůžu jít spát napjatá jak stepní koza.
Echm- můj život se teď docela přetočil. Kdyby vám o mě někdo říkal, že jsem svině a děvka, klidně mu to věřte, protože už to bude, nejspíš, pravda :)
Jdu zapnout ten word...

Chce se mi řvát

20. srpna 2011 v 22:54 | Šaras |  Moje kecy
Tak jo, to zase bude článek stojící za hovno. Upozorňuju, asi mi uklouzne pár sprostejch slov, ale v momentálním rozpoložení mysli to nehodlám řešit a nějak bránit jejich průchodu do tohohle článku.
Chtěla bych se zeptat toho magora, co sedí tam nahoře a jen tahá za nitky, proč se musí všechno na poslední chvíli posrat. Ne, dobře, ještě se to úplně neposralo, ale nemá to k posrání daleko -.-"
Ach jo, natolik dlouho jsem poslouchala Candyland, že už se mi vůbec křičet nechce. Spíš brečet. Ale to už jsem dělala před čtvrt hodinou, takže nebudu začínat znovu. Jdu do vany, voda pomůže...
GN

Nesnáším nakupování

19. srpna 2011 v 9:56 | Šaras |  Můj deník
Musím ale objasnit název článku. Já mám nakupování ráda, ale jen do tý doby, co si vybírm já, takže v normálním obchodě mě to baví asi 10 minut (bavíme se o oblečení a botách) a v metalshopu klidně i půl hodiny. Já prostě přijdu, prolezu všechno, co se mi líbí tak zkusím a už mě to přestane bavit. (Echm, pokud nemám překecávat mamku, aby mi něco koupila) Jenže problém je v tom, že moje máma mi nosí nový a nový oblečení do kabiny a je jí úplně jedno, že mě se to nelíbí "Jen to zkus!" pobízí mě vesele. Tohle se mi třeba stalo včera v obchodě s botama....
Šly jsme s mámou reklamovam moje rok starý okovaný kožený boty. Milovala jsem je, ale jelikož neumím chodit, okamžitě se mi prošlapaly paty. (Oni už to byly druhý ty samý boty :D) Takže to tam máma řešila a já jsem zatím proběhla regály, jestli tam ty moje boty ještě mají. Samozřejmě, že neměli. Tak jsem si vybrala náhradu, úplně obyčejný kecky, proti kterejm byla máma a trvala na tom, že si musím vybrat ještě nějaký "normální boty na nošení". Když jsem na ní chvíli vyjeveně zírala, vysvětlila my, že tím myslí baleríny nebo něco takovýho. Že prej nemám nic k sukni (echm, já ale neměla problém k ní nosit moje černý žabky a nebo ty velký kožený boty 0:)) Takže jsme se teda přesunuly k regálu a máma mě atakovala hromadou bot. Jedny byly ošklivý, druhý malý, třetí velký,.. A tak to šlo dál a díky bohu jsem žádný nevyfasovala ^_^
No nic, jdu od PC, musím si ty nový boty řádně upravit, nebo jim minimálně vyměnit tkaničky...

Neklikejte- zabije vás to

10. srpna 2011 v 11:28 | Šaras |  Blog
Pochopitelně, že každej klikne na celej článek... Já to tak dělám taky, hlavně, když je tam napsaný to "neklikej" Baví mě to ^_^ Už jsem tolikrát mrtvá, kvůli týhle animačce. A kdybych byla mrtvá teď? Teda do sedmi dnů? Sebrala bych všechny moje peníze a sedla na vlak... *Téma týdne napsané po levé straně ji odrazuje od fantazírování* "Návrat do reality" Docela mě to srazilo sebevědomí. Ne, dobře kecám. Pořád v sobě mám to dítě, co věří na zázraky a splněný přání. Možná že by se na tohle téma dal napsat článek. A třeba i povídka. A nebo básnička. Musím jít, voněj vedle mě bramboráky a volaj na mě, ať si je vezmu v celé jejich mastné krásne. Proto musím jít pryč, ta mastnota nejde dolů z myši. Dávám sem teda tu animačku, takže- žádné klikání :P

Téměř půlnoc ^_^

9. srpna 2011 v 23:57 | Šaras |  Moje kecy
Je to tak nádhernej pocit... Byla jsem se projít venku a koukala jsem se na měsíc, jak svítil a vlasy mi cuchal studenej vítr. Bylo to krásný. Jak šly ty mraky a byly osvícený a bylo krásně chladno. V tu chvíli bych byla klidně anděl, jenom abych mohla nachvíli splynout s oblohou. A chtěla bych vypnout pouliční lampy a světla z oken domů, aby na všechno svítil jen ten měsíc. Bylo by to krásný, mít možnost tohle udělat. Když si to po sobě čtu, připadám si jinak.. Zvláštně. Mám hlad, to bude tím. Dobrou noc přeju...

O prázkách mi to myslí...

9. srpna 2011 v 8:58 | Šaras |  Moje nepovedená tvorba
Bez bytečných keců- mám málo času, prootže za chvíli si pro mě přijede táta... A já se ještě musím upravit, ale tohle už nechci odkládat. Sorry za překlepy. (Mám tak málo času, že to ani nedám pod perex... Moc mě to mrzí :´( )

1)
Sedíš tady na lavičce, propadáš se hloub a hloub,
přemejšlíš nad sebevraždou, kouříš jednu za druhou.
Strašně moc chceš zapomenout na měsíční svit,
na tisíce polibků, hudbu, prázdnej byt.
Chceš to vrátit na začátek, začít zase od znova,
slzy se ti valí z očí, hlavu máš jak z olova.
Už se nedokážeš zvednout, nedokážeš jít zas dál
na papíře tužkou stojí "Pro toho, kdo mi srdce vzal..."
2)
Když zavyješ, vím, že nejsem na světě sama,
když se otřeme bokama, každej ví, co je mezi náma,
když běžíme spolu za jediným cílem,
s tebou jsem schopná překonat i vzdálené míle.
Nemáme už nikoho, jsme jen my dva,
to ty víš, jaká jsem uvnitř, jaká jsem svá.
Dám ti svou lásku, tělo i duši,
svůj kožich, tlapky i moje uši.
Ty jsi za to pořád při mně,
miluju tě... Můj vlkodlaku
3)
Jizvy co mi zůstanou už navždy,
vzpomínky a slzy na tváři.
Mokrý řasy- brečet může každý,
sebevražda nedovede k svatozáři.
"Líbej mě na rty a nikdy neskonči..."
ty slova lásky byly prázdný
Už nikdy do lásky po hlavě neskočíš
žiletka, průvodce do pekla můj spásný...
4)
Tvý polibky mi berou dech, tvý slova mysl a tvý ruce pevnou půd pod nohama. Nejhorší jsou ale oči- ty mi totiž vzaly srdce...