O prázkách mi to myslí...

9. srpna 2011 v 8:58 | Šaras |  Moje nepovedená tvorba
Bez bytečných keců- mám málo času, prootže za chvíli si pro mě přijede táta... A já se ještě musím upravit, ale tohle už nechci odkládat. Sorry za překlepy. (Mám tak málo času, že to ani nedám pod perex... Moc mě to mrzí :´( )

1)
Sedíš tady na lavičce, propadáš se hloub a hloub,
přemejšlíš nad sebevraždou, kouříš jednu za druhou.
Strašně moc chceš zapomenout na měsíční svit,
na tisíce polibků, hudbu, prázdnej byt.
Chceš to vrátit na začátek, začít zase od znova,
slzy se ti valí z očí, hlavu máš jak z olova.
Už se nedokážeš zvednout, nedokážeš jít zas dál
na papíře tužkou stojí "Pro toho, kdo mi srdce vzal..."
2)
Když zavyješ, vím, že nejsem na světě sama,
když se otřeme bokama, každej ví, co je mezi náma,
když běžíme spolu za jediným cílem,
s tebou jsem schopná překonat i vzdálené míle.
Nemáme už nikoho, jsme jen my dva,
to ty víš, jaká jsem uvnitř, jaká jsem svá.
Dám ti svou lásku, tělo i duši,
svůj kožich, tlapky i moje uši.
Ty jsi za to pořád při mně,
miluju tě... Můj vlkodlaku
3)
Jizvy co mi zůstanou už navždy,
vzpomínky a slzy na tváři.
Mokrý řasy- brečet může každý,
sebevražda nedovede k svatozáři.
"Líbej mě na rty a nikdy neskonči..."
ty slova lásky byly prázdný
Už nikdy do lásky po hlavě neskočíš
žiletka, průvodce do pekla můj spásný...
4)
Tvý polibky mi berou dech, tvý slova mysl a tvý ruce pevnou půd pod nohama. Nejhorší jsou ale oči- ty mi totiž vzaly srdce...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama