Září 2011

Večerní zamejšlení se

30. září 2011 v 20:49 | Šaras |  Moje kecy
Čau larvy
Tak jsem se zase jednou zamejšlela. Musím podotknout, že jsem byla venku se psem a jelikož už byla tma, většinu procházky jsme běžely. Mám docela mžitky před očima, nejsem na to zvyklá, ale pořád jsem se nutila běžet, abych nepřemejšlela... Takže pokud tady budou nějaký pravopisný chyby a nebo překlepy, tak jakože sorry

Největší paradox je v tom, že jak jsem se snažila nepřemejšlet, přemejšlela jsem a potom už jsem si ani neuvědomovala, že přemejšlím a pozvolna jsem se užírala. Nebo spíš... Byly to prostě takový ty bezvýznamný úvahy o času, prostoru, osudu a nespravedlnosti světa a nakonec jsem se se vším tím nějak smířila, asi jako starej člověk před smrtí. (Ta věta byla jen přirovnáví, mě se umírat nechce a stará taky nejsem. Mých krásných skorosladkých skoro šestnáct je krásnej věk ^^) Ale asi bych to měla nějak blíž popsat, aby ten článek nebyl jen o tom, že jsem coura, ale přesto se mám docela fajn (tím jsem vlastně parádně shrnula svůj život :D)
Běžela jsem podél řeky, kolem fotbalovýho stadionu. To vám asi stejně nic neřekne, protože Trutnov neznáte. Nikdo tam moc nechodí, hlavně ne v těchhle hodinách. Na staďáku byli pochopitelně fotbalisti. Svítily jim tam takový ty veliký a hrozně jasný světla, vždycky mě to strašně bolí do očí. A tak jsem běžela- znova. Běžela jsem podél řeky a do uší mi hráli Breaking Benjamin. "So let me ask would you like, would you like that?" A já jsem se zamyslela. Život je nefér problesklo mi hlavou. Samozřejmě jsem to myslela ze svýho pohledu. Ale pak jsem nad tím dumala dál. Jseš docela hezká... No, prostě nejseš hnusná. Umíš docela dobře psát a i to tvý kreslení ujde. A když se snažíš, celkem ti to pracuje i v dramaťáku. Rozhodně nejseš blbá, IQ nadprůměrný. Ve škole to je fajn, kdybys na to nesrala, bylo by to mnohem lepší. Ani na rodinu si nemůžeš stěžovat, máma je suprová a lepšího bráchu nikdo nemá. O ségrách nemluvím. Máš dost hadrů, zákonnej zástupce tě nějak extrémně neomezuje. Tak na co si stěžuješ...? Jo, fajn, možná máš alergii na kovy, takže nemůžeš mít piercing (což tě nějak nesere a stejně to budeš zkoušet pořád) Tak třeba nemáš takovou postavu, jakou by sis přála (nebejt tak kostnatá) no a možná bys nemusela mít tu zkurvenou nemoc, která tě omezuje v požití všeho možnýho, ale co s tím naděláš? Jo a je skvělý, že máš hnusný vzpomínky na dětství a že některý věci bysi radši zapomněla, ale takový už to prostě je a měla by ses s tím vyrovnat... No a prostě tak. Už jsem toho o mejch myšlenkách řekla fakt dost. Víc, než bych asi měla. Ale je to buřt, stejně sem nikdo nechodí. A ty, kdo sem choděj buď všechno věděj a nebo nevěděj nic a bude jim to jedno.
Stála jsem na mostě a koukala se na řeku. Bylo to nádherný. Bylo to krásně nebezpečný, to místo je blízko lesa. A mě to bylo jedno. Možná, že jsem chtěla, aby někdo přišel, ale bylo to nereálný na to, aby se ta myšlenka a přání uskutečnily. Povzdechla jsem si a kysele se ušklíbla. Nemohla jsem už to dál vydržet, ty myšlenky byly zvláštní a těžký, takový...
Vykročila jsem směrem na druhou stranu mostu. Bylo tam teplejc než na mostě a oranžová záře lamp mi dávala naivní pocit bezpečí. A když máte pocit bezpečí, je přemejšlení vůbec to nejhorší. Strčila jsem si sluchátka znova do uší a rozeběhla jsem se směrem domů

Nenávidím školu -.-"

21. září 2011 v 8:24 | Šaras |  Můj deník
Heh... Tak jsem dneska přišla, jak jinak než ve špatné náladě, do školy. První hodinu máme IVT. Jsme ve starý učebně, se starejma kompama, co maj počmáraný obrazovky. Už jen proto IVT nenávidím. Jsem ráda, že se mi podařilo přepnout na českou klávesnici a nepíšu místo z y a naopak. Byla jsem rozmrzelá ještě před tím, než jsem vkročila do třídy. Teda spíš pan ředitel mě rozmrzel. Věřili byste tomu, že je ve školním řádě napsaný, že se ve steelkách nesmí do školy? Já jsem to věděla, ale řekla jsem si, že když se třeba budu dobře chovat, nebudu nikomu šlapat na nohy (což už jsem porušila, šlápla jsem na nohu jedný holce, co mě neustále předbíhá ve frontě na oběd, čímž mě nepřekonatelně sere- měla sandále... Jejda^^) Pan ředitel to ale tak neviděl a vcelku milým hlasem mi oznámil, že se musím jít přezout do něčeho "normálního" Udržela jsem se a ani neprotočila panenky a pomaloučku jsem začala scházet schody (je jich faakt hodně) do šatny. Ani si nedovedete představit, jak mě nasralo, když mi cestou zpět do učebny nějaked pablb šlápl na nohu (to už jsem byla přezutá v mý napodobenině crocsů...) No, a tak tu sedím, vesele si píšu, ignoruju dotěrný dotazy učitele- na školu fakt kašlu a proto budu v nejbližší době dělat moooc opravných písemek. Ne, zatím jen dvě. Musim se snažit, až budem brát nějakou teorii a né jedničky a nuly, budu excelovat *nevěří sama sobě, ale doufá, že vy jí to sežerete* Ne, jasně že nejsem blbá, dokonce mám prej nadprůměrný IQ, jen mě to ve škole nebaví. Třeba matika. Představte si, že v sešitě z matiky mám víc písmen, než v sešitě na ČJ. Škola je prostě na nic. Hlavně gympl. Gympl je pro chytrý děti, který zblbnou. Na základce jsou děti, co jsou blbýa blbýuž zůstanou. Takže jednou budem národ blbců- což už vlastně jsme. Ať mi děti ze základky odpustěj :) BTW- chystám se spát článek o piercingách, těšíte se, co, hajzlové? Konečně nebudu kecat jen sama o sobě, Híí ^^

Bleh

19. září 2011 v 20:58 | Šaras |  Moje kecy
Heh
Zase je všechno na hovno
Ne, dobře, nebudu se litovat. Jen mám zase takovej den. Takovej ten, kdy ať uděláte co uděláte, stejně se to posere. Ne, dobře... (Všimli ste si, že už to říkám podruhý?) Dramaťák ušel. Pak jsem přiša domů a začla uklízet a u toho přemejšlela, jestli to za to stojí. Jestli stojí chvíle štěstí za mnohem delší a mnohem víc dušidrásající časovej úsek pláče a smutku a depresí. Došla jsem k závěru, že asi jo. I když. Co když to štěstí bylo falešný? To už moje mysl odmítla započítat do rovnice...
Jen mám prostě strach, že jsem něco podělala. Svejma činama, ale co už- co jsem udělala, to už zpátky vezmu asi těžko, však to znáte... Hlavně, že jsem se dušovala, že už se víckrát nachytat nenechám. A zase jsem byla z těch hezkejch řečí úplně na větvi. Heh... Masochisticky se směju sama sobě.
Život je děsně zapeklitej, největší prča je, že se takhle blbě lituju sama před sebou, když vím, že sem nevleze už ani ten zvrhlej úchylák. (Sebe nepoočítám)
Mám ucpanej nos, nějak se dusím O_o
Dobrou, smradi...

Neděle byla ponurá

19. září 2011 v 20:43 | Šaras |  Moje nepovedená tvorba
Prostě tak... Trochu se váže i k minulýmu tématu týdne- Sourozenci.

Šaras v hlíně leží líně

16. září 2011 v 7:18 | Šaras |  Můj deník
Asi se divíte, proč ta roura sedí v 7 ráno u PC, když by měla bejt minimálně v koupelně a nějak se snažit vyžehlit si ty svý vlasy a nebo je aspoň přečesat, aby tak nebylo vidět, že trčej do všech stran... Pravda je taková, že máme školu až od devíti, ale já jsem líná si na ten jeden den přehodit o 45 minut budík.
S klidem vám řeknu, že bych radši zůstala doma, hezky v posteli, odpoledne bych tu něco uklidila, šla se spem, nakrémovala si boty (Mám nový steelky ^_^) a večer šla s bráchou na nějakou akci. Sice ty jejich DnBéčka nějak strašně nežeru, ale to by se přežilo. Přece jenom je tu naposled za bůhvíjak dlouhou dobu.
Bolej mě ramena, záda, nohy a zadek (O_o) Tak to dopadá, když jdu na biologickou exkurzi s "takovou malou a hlavně lehkou krosničkou". Ale tak výlet to byl hezkej ^_^ Z Pece Obřím dolem nahoru až pod Sněžku, potom na Luční boudu a po nějaký asfaltce nahoru a pak zase dolů a potom nějakou hrozně divnou a šíleně nebezpečnou kluzkou cestou, která je jen pro nás na naši chatu Děvín (chata gymplu TU) Tis mi připomněla, jak jsme tamtudy šli s naší účou (díkyJashinovi bejvalou) na matiku a jak upozorňovala "Hlavně si dejte pozor, je to strašně kluzkýýýýýýýýýý!" Měli jsme to i s názornou ukázkou ^^
Jsem unavená... Dneska k večeru jedem na vodu... Já nechcí O_o Je tam kosa a silně pochybuju, že mě naši nechaj jet na lodi ve Steelkách. Za prvý by moje loď měla velkej ponor a za druhý se fakt nechci utopit jen kvůli tomu, že spadnu do vody a budu je mít na nohách. A za třetí... No, jsou nový a já je chci mít co nejdýl ^_^
Jdu navštívit tu koupelnu, abych si tu "ranní erekci" mejch vlasů stihla dát nějak dokupy. Chodit spát s mokrou hlavou je ta největší blbost, jakou můžete udělat...

Pohádka o voleti

5. září 2011 v 21:03 | Šaras a Tis |  Moje nepovedená tvorba
Hí ^^
Tak, samozřejmě tohle není jen moje tvorba. Je to z minulýho školního roku, když jsme si s Tis posílaly jeden papírek, na kterej jsme psaly naši pohádku o schizofrenním voleti. To, co psala Tis je kurzívou. Přeju příjemnou zábavu.

Když já si to vole pořád představuju jako rosolovitou bramboru xD
Asi tak xD červenou... Tak to napíšem spolu a pak to budem nahlas číst, ať je sranda ^_^
Heh... Tak to nevim, esli nás budou brát vážně xD
Proč by měli? xD Všichni na Kruhu jsme magoři...
Pravda xD Ale i tak.. Pochybuji, že by z toho něco kloudného vzniklo...
Tak to zkusíme... Notaak, prosím... Volátko... =3
Blbče xD A jako kdy?
Teď, teď, právě teď... Máme ještě Nj a Aj ^_^
Tak joo... Začni xD Máš privilegium 1. věty
Dobrá tedy...