Večerní zamejšlení se

30. září 2011 v 20:49 | Šaras |  Moje kecy
Čau larvy
Tak jsem se zase jednou zamejšlela. Musím podotknout, že jsem byla venku se psem a jelikož už byla tma, většinu procházky jsme běžely. Mám docela mžitky před očima, nejsem na to zvyklá, ale pořád jsem se nutila běžet, abych nepřemejšlela... Takže pokud tady budou nějaký pravopisný chyby a nebo překlepy, tak jakože sorry

Největší paradox je v tom, že jak jsem se snažila nepřemejšlet, přemejšlela jsem a potom už jsem si ani neuvědomovala, že přemejšlím a pozvolna jsem se užírala. Nebo spíš... Byly to prostě takový ty bezvýznamný úvahy o času, prostoru, osudu a nespravedlnosti světa a nakonec jsem se se vším tím nějak smířila, asi jako starej člověk před smrtí. (Ta věta byla jen přirovnáví, mě se umírat nechce a stará taky nejsem. Mých krásných skorosladkých skoro šestnáct je krásnej věk ^^) Ale asi bych to měla nějak blíž popsat, aby ten článek nebyl jen o tom, že jsem coura, ale přesto se mám docela fajn (tím jsem vlastně parádně shrnula svůj život :D)
Běžela jsem podél řeky, kolem fotbalovýho stadionu. To vám asi stejně nic neřekne, protože Trutnov neznáte. Nikdo tam moc nechodí, hlavně ne v těchhle hodinách. Na staďáku byli pochopitelně fotbalisti. Svítily jim tam takový ty veliký a hrozně jasný světla, vždycky mě to strašně bolí do očí. A tak jsem běžela- znova. Běžela jsem podél řeky a do uší mi hráli Breaking Benjamin. "So let me ask would you like, would you like that?" A já jsem se zamyslela. Život je nefér problesklo mi hlavou. Samozřejmě jsem to myslela ze svýho pohledu. Ale pak jsem nad tím dumala dál. Jseš docela hezká... No, prostě nejseš hnusná. Umíš docela dobře psát a i to tvý kreslení ujde. A když se snažíš, celkem ti to pracuje i v dramaťáku. Rozhodně nejseš blbá, IQ nadprůměrný. Ve škole to je fajn, kdybys na to nesrala, bylo by to mnohem lepší. Ani na rodinu si nemůžeš stěžovat, máma je suprová a lepšího bráchu nikdo nemá. O ségrách nemluvím. Máš dost hadrů, zákonnej zástupce tě nějak extrémně neomezuje. Tak na co si stěžuješ...? Jo, fajn, možná máš alergii na kovy, takže nemůžeš mít piercing (což tě nějak nesere a stejně to budeš zkoušet pořád) Tak třeba nemáš takovou postavu, jakou by sis přála (nebejt tak kostnatá) no a možná bys nemusela mít tu zkurvenou nemoc, která tě omezuje v požití všeho možnýho, ale co s tím naděláš? Jo a je skvělý, že máš hnusný vzpomínky na dětství a že některý věci bysi radši zapomněla, ale takový už to prostě je a měla by ses s tím vyrovnat... No a prostě tak. Už jsem toho o mejch myšlenkách řekla fakt dost. Víc, než bych asi měla. Ale je to buřt, stejně sem nikdo nechodí. A ty, kdo sem choděj buď všechno věděj a nebo nevěděj nic a bude jim to jedno.
Stála jsem na mostě a koukala se na řeku. Bylo to nádherný. Bylo to krásně nebezpečný, to místo je blízko lesa. A mě to bylo jedno. Možná, že jsem chtěla, aby někdo přišel, ale bylo to nereálný na to, aby se ta myšlenka a přání uskutečnily. Povzdechla jsem si a kysele se ušklíbla. Nemohla jsem už to dál vydržet, ty myšlenky byly zvláštní a těžký, takový...
Vykročila jsem směrem na druhou stranu mostu. Bylo tam teplejc než na mostě a oranžová záře lamp mi dávala naivní pocit bezpečí. A když máte pocit bezpečí, je přemejšlení vůbec to nejhorší. Strčila jsem si sluchátka znova do uší a rozeběhla jsem se směrem domů
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tis Tis | 20. října 2011 v 15:30 | Reagovat

Tak ale už něco nového! Anoo? :D

2 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 5:57 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama