Znova a znova a znova a znova.

5. ledna 2013 v 22:12 | Šaras |  Šaras a to všechno
Všechno mě sere.
Jak mi vlasy padaj do xichtu. Přitom jsem tak strašně ráda, že mi narostly. Že už neni ani vidět, že jsem je měla vzadu sešmikaný strojkem. (Doprčic, jasně, že to není vidět. Mam je pod ramena. Hodně po ramena. Ale nejvíc mě štve, že i když mam v tom profilu, nebo co to je, napsaný, že mam vlasy černý, tak... Už jsou dávno červený. Chci moje dlouhý černý emácký vlasy zpátky. -_-)
Sere mě, jak mi máma kouká přez rameno na komp a, i když mam otevřenou hlavní stránku blogu, jen mi nadává, že zase sedim u fejsbůku a že už ani nečtu. Čtu markýze de Sade. Začlo mě to nudit. Nechci už jen číst. Nechci nic.
Chtěla bych si vzít sluchátka na uši a jít ven. Kamkoliv. Projít všechny ty místa, který miluju. Vzpomínat na všechno, co se tam stalo, koukat se, jak nádherně svítěj pouliční lampy, vdechovat vůni večera a pozorovat, jak se pomalu stmívá. Chtěla bych se jít zase ně kdy podívat do toho zatopenýho lomu, ta cesta tam je strašně krásná. I tam je to krásný. A hlavně... Mám tam na to moc krásný vzpomínky.
Chtěla bych zase začít psát povídky a ty moje divný básničky. Nějak se na to ale necejtim. Nechce se mi ani kreslit a to jsem do Tes dostala k narozkám nový pastelky. Nechce se mi vůbec nic. Měla bych se učit a do toho se mi nechce už vůbec. Pocit, že budu muset ve středu znova do tý pakárny mi nahání strach. Už jen kvůli testu z dějáku.
Zase si ujíždim na písničkách od S-Koreho. Protože mi trochu připomínaj ty časy předtim. A hezky se u toho usíná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama