Únor 2013

Za zamčenými dveřmi

26. února 2013 v 19:46 | Šaras |  Šaras a to všechno
Neberte ten název vážně, protože to zní jak nějaký porno. Neumim psát názvy, ale protože každá věc by měla mít jméno, tak vymejšlim názvy. Zněj blbě.
Ale abych to aspoň trochu vysvětlila... Je nějaká soutěž, Zlatá tužka či tak a já se nechala ukecat, že budu uvažovat o tom, že tam nějaký ty žblepty pošlu. Jenže v pravidlech je, že to nesmí bejt popis nebo úvaha, což mi trochu ztěžuje práci, protože povídky jako takový (zápletka, vyvrcholení, rozuzlení a nevim, co všechno tam je) mi moc psát nejdou. Už jen kvůli tý zápletce a konci.
Vlastně jsem dneska strávila matiku a češtinu tím, že jsem psala tuhle věc. Není to asi úplně finální podoba, ale já to radši přepíšu ještě dneska, než to zase někde ztratim.
A sorry za chyby, jsem na noutu a moje klávesnice mi tak uplně nevyhovuje.

Jizva

12. února 2013 v 22:55 | Šaras |  Šaras a to všechno
Jo, tohle už mam napsaný všude miliardkrát, akorát že v trochu jinačim znění a něco je psaný v přítomnosti. A TT je "vzpomínky". To se nám to ale krásně hodí, no ne?

Co se všechno dá skrejt do jedný malý jizvy? Tenoučká bílá linka pod mejma žebrama, která skoro ani není vidět. Teda pokud o ní nevíš a není ti tak důvěrně známá, jako mě. Když po ní přejedeš prstama, neucejtíš ji. Já jo.
Všechny ty hnusný kafe, který se daly pít jen s horou cukru, balený cigára, filtr mi vždycky zůstal mezi rtama, hodiny němčiny strávený na školních hajzlech s hlavou opřenou o studený kachličky, snažila jsem se potlačit tu chuť ze sebe všechno vyzvracet. Dny, kdy by stálo za to umřít.
Moje napuchlý obočí a spálenej xicht, pocit zvláštního druhu prázdnoty a ta divná vlčí hlava na levý straně mýho břicha. Byla vytetovaná henou a nepovedená. Notes a sluchátka, náhlý záchvaty mizantropie, kdy jsem nenáviděla i sebe samu jen kvůli tomu, že jsem taky člověk. Útěky pryč. Ten větrák z pekárny a studenej vzduch zvenčí, to nebe bylo nádherný a posetý hvězdama. Byla zima, ale přitom teplo a mě jen napadlo, že jsem si možná málem sedla na použitou stříkačku. Všude byl bordel a pak my a ten teplej voňavej vzduch. Pouliční lampy jako laciný náhražky slunce.
A modrá barva, spousta modrý barvy; modřiny a krev a možná ještě mnohem víc.

A to nemluvíme o těch dalšíxh jizvách, a že jich není málo.


Steel x Crocs 0:1

3. února 2013 v 21:06 | Šaras |  Šaras a to všechno
Tak jsem doma z víkendovky.
Nevím, jestli má cenu vysvětlovat, co to je, ale aby se neřeklo, pokusim se. Ono to totiž takhle přes komp jde dost blbě.
Dejme tomu, že chodim do KI (klub instruktorů) a tam se prostě učíme různý věci, hrajem hry,... V létě pak můžem dělat instruktora na táborech nebo příměšťácích a myslim, že se pak i dostávaj nějaký certifikáty. Scházíme se každej tejden a jednou za měsíc máme kurz (víkendovku). Víkendovka je vždycky na nějaký téma, třeba minule jsme byly v psychiatrický léčebně a tak. Je tam důležitý, že musíte zapomenout, že znáte svý instruktory a snažit se přizpůsobit svý roli a prostě hrát. Strašně mě to baví, je to takový odreagování, když jsem celej víkend v starejch hadrech, nemusim se česat a nikdo neřeší, jestli jsem namalovaná.
Tahle víkendovka měla téma kriminalistika. Takže jsme měli přednášky od jednoho kriminalisty, zkoušeli jsme si snímat otisky prstů, dělali jsme psychotesty, fyzický testy, měli jsme jednu lekci sebeobrany a i několik vycházek do terénu. Na závěr přišlo vyšetřování pěti vražd, který měl na svědomí - jak jsme zjistili pozdějc- místní pětičlennej gang. Bylo to fakt dobrý, chodili jsme po městě a zbírali různý důkazy, bavili se se svědkama nebo příbuznejma obětí. Večer jsme měli jet do terénu a ty gangstery sledovat. To už asi neni moc podstatný, byla bych tady dlouho, než bych to všechno napsala... Prostě to nakonec skončilo trošku jinak, trošku se to otočilo a my bojovali proti mafiánům a už to spíš byla taková forma hry, než předtim. Každopádně jsme vyhráli a asi po 4 hodinách běhání jsme mohli jít na Středisko a konečně si lehnout.
Jenže jak to tak na těchhle akcích bejvá, nakonec uslo jen pár lidí a já chodila kolem těch, který zůstali vzhůru a hledala jsem někoho, koho bych mohla otravovat. Nakonec jsme s kamarádem sestrojili geniální plán - začali jsme si házet s botou, kterou jsme našli na zemi. Nutno podotknout, že byla tma, každej na jedný straně místnosti a mezi náma lítala číci crocska. Občas jsme ji naschvál nechytili a pak jsme se hrozně smáli, když někoho spícího třeba trefila do hlavy nebo tak.
A tak nějak v tom zápalu hry jsem najednou tou gumovou věcí (myslim tim tu BOTU) dostala přímo do xichtu. Oba dva jsme se smáli jako blázni a já si najednou všimla, že mi teče krev. Strávila jsem příjemnejch 5 minut na záchodě nahlá nad umyvadlem, který bylo rudý od mojí krve. Musel to bejt úžasnej pohled. Každopádně jsem se po chvíli vrátila a ještě jsme si házeli, než nás přemohla únava...
No, ale pořád mi nejde do hlavy, že mi rozbila nos taková neškodná bota a steelka jakýhosi pankáče na Trutnovskym festivalu nezmohla nic. O.o
Mír s váma.