Březen 2013

Vlak života

24. března 2013 v 0:11 | Šaras |  Šaras a to všechno
Po miliardě let píšu článek na TT. Což znamená, že sem asi příjde dneska víc lidí, než jen já. Což znamená, že stoupne počet sebevražd.
I když, dá se říct, že Vlak života je docela dost optimistický téma. Pokus si pod něj teda nelehnete, žejo.
Dost kecání, o půlnoci se šílenou bolestí zad a v hlavě s myšlenkama na jednoho Dobytka, kterýmu jsem psala jeden z přechozích článků jako vzkaz a písničkama od S-Koreho (opakuje si to jméno strašněmockrát dokola, až jí nedává smysl) se píše skvěle.


Vlastně mam vlaky docela ráda. Mam ráda ten zvuk, kterej uspává, vůni kupéček, pohled na lidi. Vždycky si představuju, jakej je asi jejich příběh, snažim se vžít do jejich role.
A není vlastně celej život jenom o tom? Bejt v roli, která se líbí ostatním? Hrát? Děláme to, co se líbí ostatním a zabíjíme svoji vlastní osobnost (nebo osobnosti, pokud jich máme víc). Miluju, jak všechny holky kolem mě řvou, že maj všechny "v piči" a přitom všechno řešej, drbou, snažej se přede všema vypadat tak, aby se jim co nejvíc líbily.
A kam jede můj vlak?
Překonala jsem období, když se na nás vykašlal táta. Když máma dělala vejšku při zaměstnání. Jako hnusný zastávky při cestě tvýho vlaku do cílový stanice. Přestupování a plno lidí, zmatek. To, když jsem hledala sama sebe všema možnejma způsobama. Období, kdy jsem nosila dlouhý rukávy a mejkap si patlala po levý ruce, místo na xicht. Má cenu po tom všem z vlaku vystupovat? Jsem silnější než kdy předtím, překonala jsem spoustu překážek i když se pořád objevujou nový. Musím si věřit.
Můj vlak jede dál, cílová stanice je možná daleko, možná blíž, než bych chtěla. Na životě je krásný to, že nevíme, kdy skončí. Nechci, aby nic končilo. Tuhle jízdu mym vlakem života si prostě hodlám pořádně užít.

Dobrou. S kobrou.

Žádný přemejšlení

22. března 2013 v 23:02 | Šaras
Z tý zimy jsem se prostě musela jít vyležet do horký vany.
Nakonec jsem seděla a na záda mi tekla horká voda. Bylo to jako déšť. Tak strašně mi chybí léto, kdy jsem vždycky v noci jen v trenkách vyběhla na zahradu a chytala kapky vody do otevřený pusy.
Horká voda všude kolem mě. Splachovala ze mě tvoji vůni a taky vůni tabáku. Bože, nenávidim vodu.
Přišla jsem si bezmocná, bála jsem se otevřít oči, protože jsem nechtěla, aby mi do nich natekla voda. Přitáhla jsem kolena k hrudi a začla vzpomínat.
Kurva, někdy mi připadá, že žiju jen ve vzpomínkách. Jaká je přítomnost? To co je tady a teď? Myslíš na to? A nebo jen lituješ promarněný dny z předtím? Naser si, terapeute. (Tuhle zvláštní existenci jsem tady zmiňovala snad jen jednou nebo dvakrát. Sama jsem na něj, na chudáka, tak trošku pozapomněla.)
Je mi teď strašně fajn. Nevědomky si rukou přejedu po jizvách pod levym ramenem.
Možná, že vo sobě přestanu pochybovat. Ale... Tak strašně se bojím. Mám takovej strach, že se koukám jen do země, když jdu ve škole po chodbě. Bojím se i dejchat, aby to nebylo moc hlasitý.
Jseš lepší než všichni ostatní. Pche. Jasně. Vidím ty načesaný vlasy, dokonalej mejkap. Vidim sebe a moji votrhanou mikinu. Copak už fakt nikdo neví, že na těch věcích nezáleží?
A proč jsem se zase rozkecala o tomhle?
Článek plnej votazníků. Jak geniálně genitální.
Tohle dokáže ospalost zkřížená s něčím, čemu na jůtub říkaj Psycho Trance.

Světu mír. A kokotům? Honimír.



I Wanna Be Your Dog

20. března 2013 v 23:04 | Šaras |  Šaras a to všechno
Bolí mě hlava.
A proto se mi nechce nic psát, i když bych strašně moc chtěla.
Což je taky důvod k tomu, proč sem házim tuhle pecku.












Jo, my deer, je to punk. A je mi jasný, že bych tě nedonutila si to poslechnout asi ani pod pohrůžkama brutální smrti ukousánim. Ukou(sánim).
Tohle je takový vyčerpávající něco, čim tě chci odradit od toho, abyses pitval v těch starších věcech - teď mi je samozřejmě jasný, že se v nich budeš pitvat, ale sázim na to, že čteš nerad a tak třeba horko těžko dočteš tohle. :P
Vlastně jsem ti chtěla jen vecpat ten text. Protože - i když je to písnička snad první punkový kapely - text to má prostě úžasnej. (Narozdíl od dnb, který je jenom divná smíchanina zvuků:P)


So messed up I want you here

In my room I want you here
Now we're gonna be Face-to-face
And I'll lay right down In my favorite place
And now I wanna be your dog
Now I wanna be your dog
Now I wanna be your dog
Well c'mon
Now I'm ready to close my eyes
And now I'm ready to close my mind
And now I'm ready to feel your hand
And lose my heart on the burning sands
And now I wanna be your dog
And now I wenna be your dog
Now I wanna be your dog
Well c'mon.

A ber to jako velkou poctu, že jsem tvoji existenci zmínila na týhle úchylácký stránce, kde jsou mimochodem - když budeš dobře hledat - taky pěkný hovaďárny. :P







Zvrácenost

18. března 2013 v 22:41 | Šaras |  Šaras a to všechno
22:22, něco si přej.

Poprvý v životě si přeju, abych mohla vzít zpátky ty věci. Abych mohla smazat mý jizvy, spálit stránky z deníků a zapomenout ty tři roky. Abych si nikdy neléčila komplexy, aby mi nikdy žádný kreténi nezničili sebevědomí a já si ho pak nemusela znova budovat tou nejhnusnější cestou.
Abych měla dětství jako každý normální dítě, nežila bych šest měsíců v pekle a teď bych se třeba zajímala o módu, pop, diskotéky a ty machýrky, který se lišej od holek jen tim, že nemaj prsa.
Třeba by bylo všechno jinak a já bych se po nocích netrápila, nepřemejšlela nad tim, jestli smrt opravdu chutná sladce, jestli to bolí. Nedusila bych pláč polštářem, aby nebyl slyšet a nepřála bych si bejt mrtvá.

"Tohle nejsem já, já jsem někdo jinej! Tohle nejsem já!" -Marilyn Manson

Poprvý v životě chci bejt normální, protože se bojím, že mě nebudeš chtít, až zjistíš, co opravdu jsem.

15. března 2013 v 22:36 | Šaras |  Šaras a to všechno
Představte si danou situaci:

Jste já. (umíráte na bolesti břicha, haaajzlové^^)
Vlastně jsem jen chtěla říct, že už asi tak tři roky chodim všude se sluchátkama na uších, koukám zásadně do země, vlasy mám spadlý do xichtu a když už se na někoho podívám, hodim po něm pořádně otrávenej a kyselej xicht.
Teďka chodim a na všechny se usmívám jako idiot. A vůbec nejlepší na tom je, že jsem si vždycky představovala, jak skončím s nějakým metlošem s dlouhejma hnědejma vlasama a... Nakonec se zamiluju jak malá holka do někoho kdo poslouchá DnB a tyhlety divný věci.
Život je krutej. Díky za to.^^

Pátýho března

5. března 2013 v 19:58 | Šaras |  Šaras a to všechno
Nevěřila bych, že se sem někdy vrátim. Ne tihmle... způsobem. Největší ironie je, že je to skoror na rok přesně, co jsem tu byla s ním. A teď stojim na špičkách a oplácim objetí. "Tak... Ahoj." Nasazuju sluchátka, ale zůstávám ještě chvíli stát. Pozoruju nebe, přechází z pastelově růžový, přes fialovou do temně modrý barvy.
Pamatuju si ten parčík, starej strom a rozbitou lavičku s nápisama. Cestu, která byla bahnitá i v létě. Lampy svítěj svym oranžovym světlem a dodávaj pocit falešnýho bezpečí.
Je zajímavý, že přesto, jak nesnášim jaro, si tu cestu domů docela vychutnávám. Přeskakuju kaluže a užívám si, jak mi vlajou vlasy. Už jsou docela dlouhý a černý. Do uší mi řvou Lordi a já mam pocit zvláštního klidu...

Díky za dnešek, Kate.^^