Pátýho března

5. března 2013 v 19:58 | Šaras |  Šaras a to všechno
Nevěřila bych, že se sem někdy vrátim. Ne tihmle... způsobem. Největší ironie je, že je to skoror na rok přesně, co jsem tu byla s ním. A teď stojim na špičkách a oplácim objetí. "Tak... Ahoj." Nasazuju sluchátka, ale zůstávám ještě chvíli stát. Pozoruju nebe, přechází z pastelově růžový, přes fialovou do temně modrý barvy.
Pamatuju si ten parčík, starej strom a rozbitou lavičku s nápisama. Cestu, která byla bahnitá i v létě. Lampy svítěj svym oranžovym světlem a dodávaj pocit falešnýho bezpečí.
Je zajímavý, že přesto, jak nesnášim jaro, si tu cestu domů docela vychutnávám. Přeskakuju kaluže a užívám si, jak mi vlajou vlasy. Už jsou docela dlouhý a černý. Do uší mi řvou Lordi a já mam pocit zvláštního klidu...

Díky za dnešek, Kate.^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | Web | 6. března 2013 v 19:45 | Reagovat

Nemáš zač, Šári, taky děkuju ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama